Našim cílem je ochrana a udržení především negativních práv a svobod, tedy těch, které chrání občana před občasnou zvůlí státu a poskytují mu možnost svobody volby. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Pokud by byli všichni lidé na světě schopni dodržovat negativně vymezená práva a svobody a přidali k tomu ještě trochu empatie, kterou mi vštěpoval můj otec „ co sám nemáš rád, nečiň druhému“, žili bychom v krásném světě. Stačilo by nám Desatero a jeden zákon, kde by bylo velkým písmem napsáno, že jediný zákon této země je ZDRAVÝ ROZUM. Bohužel se tak lidstvo nechová, naopak si říká o další a další omezení. Proto máme stále více zákonů a omezení, stále více úřadů k jejich vymáhání (mnohdy nejsou k ničemu), stále více vyhlášek a nařízení. Vůbec bychom je nepotřebovali, kdybychom neubližovali jiným (slovem ani skutkem), řídili opatrně a ohleduplně, neházeli ojeté pneumatiky do lesa, neplivali žvýkačky na dlažbu a nenechávali trus svých zvířecích miláčků k řešení jiným. Protože to tak není, jsou zákonodárci a následně výkonná moc vystaveni tlaku, aby přijímali další a další omezení. A tendence je, řešit přímo v zákoně co nevětší podrobnosti. Říkám tomu společenská objednávka a nejsem z toho nijak nadšen. Pokud bych věděl, jak to změnit a přivést lidstvo k rozumu, rád bych to udělal.
Jednou z těchto svobod je i právo občana na držení zbraně, samozřejmě po splnění všech (a v naší zemivelice přísných) zákonných podmínek. Toto právo má být omezeno směrnicí “Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS EU”, schválenou přes odpor drtivé většiny našich europoslanců a proti názoru naší politické representace. Jaký postup pokládáte v této situaci za vhodný a jaký byste v případě svého zvolení v senátu prosazoval? Jaký je, v této souvislosti, Váš názor na vtělení práva držet zbraň přímo do ústavy ČR?
Plně respektuji právo občana nosit zbraň. V tomto případě je ale nějaká forma zákonného omezení zbrojního arzenálu v držení jednotlivce nutná. Asi by nebylo normální držet v soukromých rukách tanky, houfnice a bojové letouny s pumami pod křídly. Samozřejmě poněkud přeháním a jsem si toho vědom. Pokud by platilo to, co jsem napsal v předcházejícím odstavci, tak bychom samozřejmě žádné omezení nepotřebovali. Vlastně by nikdo nepotřeboval ani zbraně. Pokud se týká současného stavu, zcela správně píšete, že máme zákon, který držení zbraně velmi dobře upravuje. Pokud se týká směrnice Rady EU, vnímám výhrady, které jsou proti nejasnostem v ní obsažených, a myslím, že ČR se hodlá proti některým ustanovením bránit, nebo tak již dokonce činí. Navrhuji tedy vyčkat na odpověď Rady EU. Pokud se týká doplnění Ústavy v takovém znění, jak bylo předloženo ke schválení Senátu, tak s ním nemohu souhlasit.
V současné době je občan, hájící své obydlí, ve značné nevýhodě proti osobám, které nezákonně vniknou do jeho domova či jiné zajištěné nemovitosti. Současná legislativa klade zákona dbalému občanovi povinnost neustále zvažovat, zda je jeho obrana „přiměřená“ a dbát na to, aby při obraně svého života a majetku – a to i uvnitř vlastní nemovitosti – někomu jakýmkoliv způsobem „nepřiměřeně“ neublížil, přičemž to není on, kdo situaci vyvolal a na rozdíl od pachatele neměl příležitost se na tuto situaci připravit. Naše Asociace proto navrhuje, po vzoru řady zemí úpravu právní ho řád u o tzv. „castle doctrine“. Tedy ustanovení, podle kterého se občan může bez obav bránit proti lidem, kteří do jeho bytu či domu vniknou násilím či překonají technickou překážku. (více na www.naoosp.cz/petice). Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Pokud někdo vnikne zcela úmyslně a násilně do cizího majetku, musí počítat s tím, že se majitel bude bránit. Problém je zřejmě v tom, jak v krátké chvíli vyhodnotit, že ten, kdo mi chodí po zahradě, protože přelezl plot je skutečně zločinec. Zda to není rozpustilý teenager, nebo člověk ne úplně zdravého rozumu, což může být způsobeno psychickou poruchou, alkoholem nebo čímkoli jiným. Pokud je však vniknutí jednoznačně násilné a promyšlené za účelem poškodit někoho na zdraví, ohrozit na životě, znásilnit nebo krást, patří mé sympatie tomu, kdo je napaden. Ale jednotlivý případ může posoudit jedině nestranný soud všemi možnými důkazy a to není nikdy jednoduché.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?