Našim cílem je ochrana a udržení především negativních práv a svobod, tedy těch, které chrání občana před občasnou zvůlí státu a poskytují mu možnost svobody volby. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Velmi znepokojeně vnímám pomalé a plíživé omezování svobod. Rozhodně je mým cílem bránit těmto snahám a bránit elementární právo na svobodu občana.
Jednou z těchto svobod je i právo občana na držení zbraně, samozřejmě po splnění všech (a v naší zemi velice přísných) zákonných podmínek. Toto právo má být omezeno směrnicí „Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS EU“, schválenou přes odpor drtivé většiny našich europoslanců a proti názoru naší politické representace. Jaký postup pokládáte v této situaci za vhodný a jaký byste v případě svého zvolení v senátu prosazoval? Jaký je, v této souvislosti, Váš názor na vtělení práva držet zbraň přímo do ústavy ČR?
Zákon o zbraních, tak jak je aktuálně platný v ČR, považuji za správný. Ptáte-li se na principy, pak platí totéž. Tedy bezúhonný občan ČR, splní-li předepsané podmínky, má mít možnost vlastnit a nosit zbraň, ať již pro potřeby sběratelství, sportu, lovu či ochrany života, zdraví a majetku. Preferuji v této věci princip svobodné volby, ale i přiměřené státní kontroly. Zjednodušeně řečeno tak, jak tomu bylo doposud.
Otázka vtělení práva držet zbraň do ústavy je na širší diskusi. Dosud nebylo ukotvení práva na držení a nošení zbraně v ústavě nutné a tato otázka vyvstala až nyní po příchodu nové směrnice EK. Zasahovat do ústavy jen kvůli snaze obejít nějaké nařízení EU nepovažuji za správné, byť lidsky tuto snahu chápu. Pokud bychom uvažovali o zasazení práva na držení a nošení zbraně do ústavy, mělo by se jednat o krok, který bude potvrzovat či rozšiřovat reálnou svobodu a práva občanů České republiky bez ohledu na momentální tlaky EK. V takovém případě zavedení práva na držení a nošení zbraně do ústavy podporuji.
V současné době je občan, hájící své obydlí, ve značné nevýhodě proti osobám, které nezákonně vniknou do jeho domova či jiné zajištěné nemovitosti. Současná legislativa klade zákona dbalému občanovi povinnost neustále zvažovat, zda je jeho obrana „přiměřená“ a dbát na to, aby při obraně svého života a majetku – a to i uvnitř vlastní nemovitosti – někomu jakýmkoliv způsobem „nepřiměřeně“ neublížil, přičemž to není on, kdo situaci vyvolal a na rozdíl od pachatele neměl příležitost se na tuto situaci připravit. Naše Asociace proto navrhuje, po vzoru řady zemí úpravu právní ho řád u o tzv. „castle doctrine“. Tedy ustanovení, podle kterého se občan může bez obav bránit proti lidem, kteří do jeho bytu či domu vniknou násilím či překonají technickou překážku. (více na www.naoosp.cz/petice). Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Souhlasím s názorem! Ohrožený či napadený občan není schopen reálně ve stresové situaci, při napadení agresorem zvažovat jakousi pseudopřiměřenost obrany. Každý agresor, či zloděj si musí být vědom potenciálních následků svého nelegálního konání, včetně rizika smrti. Násilník, agresor se sám svým počínáním připravuje o svá práva.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
Tvrdím, že společnost, v níž jsou „ti hodní“ schopni a ochotni se bránit, je bezpečnou a sebevědomou společností. Občané, kteří dobrovolně přijmou v rámci zákona zodpovědnost za vlastní bezpečí i bezpečí druhých, jsou ochotni investovat čas a peníze do zajištění zbrojního průkazu a zbraně, případně vstoupí do aktivních záloh a jsou k dispozici pro případ krizové situace, jsou pro mne zářným příkladem lidí, kteří si zaslouží respekt a podporu státu i společnosti.
Věřím, že stát má dávat lidem především prostor k rozvoji a garantovat co nejširší možnou svobodu. Vybalancovat váhu svobody a jistot je věčným a neustávajícím politickým bojem, kde já stojím rozhodně více na straně svobody a sní spojené zodpovědnosti. Proto jsem sám držitelem zbrojního průkazu, konkrétně pro lovecké účely a účely ochrany života, zdraví a majetku.