Našim cílem je ochrana a udržení především negativních práv a svobod, tedy těch, které chrání občana před občasnou zvůlí státu a poskytují mu možnost svobody volby. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Myslím si, že občan má právo na obranu před jakoukoli zvůlí, tedy nejen státu a je nutné, aby byly posíleny nástroje, jak z touto zvůlí bojovat. Postavení jednoho občana proti státu je vcelku nicotné, proto v zájmu demokracie je nutné aby se každý občan mohl důstojně a hlavně přiměřeně bránit. Také jsem přesvědčen, že by občanům pomohly konečně funkční aparáty pro reálnou vymahatelnost práva. Takové, které by jej finančně nevyždímaly a přitom by mu pomohly dojít ke spravedlivému rozsudku u soudu a kladnému splnění přiznaných nároků.
Jednou z těchto svobod je i právo občana na držení zbraně, samozřejmě po splnění všech (a v naší zemi velice přísných) zákonných podmínek. Toto právo má být omezeno směrnicí “Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS EU”, schválenou přes odpor drtivé většiny našich europoslanců a proti názoru naší politické representace. Jaký postup pokládáte v této situaci za vhodný a jaký byste v případě svého zvolení v senátu prosazovala?
Mělo by být samozřejmostí, že každý bezúhonný občan ČR by měl mít právo nabývat a nosit zbraň. Ostatně to je jeden z principů demokratického státu, poskytnout občanovi právo na efektivní a spravedlivou obranu. Naše strana je jednoznačně proti snahám Evropské komise o další regulaci legálních zbraní a sebeobranných prostředků. Legislativní podmínky v ČR považujeme za naprosto vyhovující a bezproblémové. Jsem přesvědčen, že každé další úpravy zákonů v této oblasti by měly být řešeny a to výhradně vlastní legislativou jednotlivých členských států. Dále EU nemá k přijetí pro směrnice o zbraních dostatečnou pravomoc. Cílem opatření je totiž zajištění bezpečnosti a za to jsou, pokud vím zodpovědné jednotlivé členské státy. Dalším problémem je, že EU neposoudila jaké bude mít tato směrnice dopady na jednotlivé státy a proto je minimálně nepřiměřená a nevede ani k posílení bezpečnosti, ani k lepšímu fungování vnitřního trhu. Obsahuje řadu nejistých pravidel a to je další z důvodů, proč by měla být zrušena. Česká vláda má též za to že je i diskriminační. Jeden z bodů zvýhodňuje Švýcarsko, neboť vysloužilí švýcarští vojáci si mohou ponechat jednu vojenskou zbraň. Tuto praktiku naplňuje země již padesát let a právě takovému systému dává směrnice v článku 6 výjimku. Podle ČR tedy byl pro Švýcarsko tento bod přímo vykonstruován.
V současné době je občan, hájící své obydlí, ve značné nevýhodě proti osobám, které nezákonně vniknou do jeho domova či jiné zajištěné nemovitosti. Současná legislativa klade zákona dbalému občanovi povinnost neustále zvažovat, zda je jeho obrana „přiměřená“ a dbát na to, aby při obraně svého života a majetku – a to i uvnitř vlastní nemovitosti – někomu jakýmkoliv způsobem „nepřiměřeně“ neublížil, přičemž to není on, kdo situaci vyvolal a na rozdíl od pachatele neměl příležitost se na tuto situaci připravit. Naše Asociace proto navrhuje, po vzoru řady zemí úpravu právní ho řád u o tzv. „castle doctrine“. Tedy ustanovení, podle kterého se občan může bez obav bránit proti lidem, kteří do jeho bytu či domu vniknou násilím či překonají technickou překážku. (více na www.naoosp.cz/petice). Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Ano tohle rozhodně není v pořádku. Mě to připadá jako demokracie naruby. Útočník mě může zmrzačit, otočit celý můj dosavadní život naruby a já musím zvažovat jaký stupeň sebeobrany proti němu mohu použít a co už je za hranou? Vždyť ho neznám, nevím jak tělesně je zdatný, například. Nevím jestli mě dokáže chladnokrevně zabít a mám zvažovat jestli a jak se bránit? On porušil přece má lidská práva a on mi bez dovolení vstoupil na můj pozemek. On na mě páchá bezpráví a já riskuji trestní bezúhonnost? to rozhodně není v pořádku.
Co dalšího byste ráda členům a příznivcům naší Asociace sdělil?