Našim cílem je ochrana a udržení především negativních práv a svobod, tedy těch, které chrání občana před občasnou zvůlí státu a poskytují mu možnost svobody volby. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Co se týká negativních a pozitivních práv a svobod, neodpovídá dle mého jakýkoliv jednostraně
zaměřený směr, v obou rovinách, požadavkům dnešní doby a potřebám občanů. Jsou oblasti, a převládají, kde jsem jednoznačně pro negativní lidská práva, v duchu původní „předstátní“ myšlenky J.Locka a práva na soukromí. Nicméně v oblasti například obrany státu, uznávám povinnost státu tuto zajistit a omezit přitom i svobodu jednotlivce. V běžném životě ale nesmí argumentace „lepšího“ života omezovat jeho autonomii.
Jednou z těchto svobod je i právo občana na držení zbraně, samozřejmě po splnění všech (a v naší zemivelice přísných) zákonných podmínek. Toto právo má být omezeno směrnicí “Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS EU”, schválenou přes odpor drtivé většiny našich europoslanců a proti názoru naší politické representace. Jaký postup pokládáte v této situaci za vhodný a jaký byste v případě svého zvolení v senátu prosazoval? Jaký je, v této souvislosti, Váš názor na vtělení práva držet zbraň přímo do ústavy ČR?
Co se týká práva držet zbraň, tedy včetně nabytí, nevidím ve stávajícím zákoně zásadní problém. V současné době si novely spíše hrají s časovými termíny a některými detaily. Původní myšlenka, že každý, kdo splní základní podmínky, má právo vlastnit zbrojní průkaz a na jeho základě zbraň a žádný úředník mu toto právo nemůže upřít, v tomto zákoně je obsažena.
Pokud se ale jedná o směrnici 2017/853, mám s ní problém. Zde si dovolím odbočit. U nás máme to štěstí, že naprostá většina žadatelů o zbrojní průkaz nejsou bezpečnostním rizikem. Chápu tak představitele některých států EU, že mají obavu ze situace, kdy mají příliv migrantů bez dokladů, tedy „netrestaných a bezúhonných“, kteří po udělení azylu a případně občanství by měli nárok na to, držet po zkouškách zbraň. Proto odzbrojují vlastní občany. Typická je v tomto Anglie, kdy dnes nejenže nemůžete vyjít na ulici s nožem v kapse, kdy někdo uvidí klipsnu v kapse kalhot, ale dokonce pokud u vás někdo zahlédne šroubovák a vy nejste zrovna instalatér spěchající na fušku, můžete mít problém s policií, protože i toto může být považováno za zbraň. Vylili vaničku i s dítětem.
Já jsem pro zachování současného status quo. Tedy pokud je někdo bezúhonný, splní zkoušky, není alkoholik, nebo drogově závislý, neléčí se na psychiatrii, má právo držet zbraň pro vlastní ochranu a nemůže toto právo ovlivnit svojí na libovůlí žádný úředník, nebo být omezené státem. Předpokládá to ovšem, že se výrazně nezmění struktura obyvatelstva. Proto jsem pro striktní odmítání migrantů, kteří by se mohli stát bezpečnostním rizikem. Teď pomíjím, že díky natalitě a jejich náboženství je migrace spíše o nahrazení jednoho obyvatelstva druhým, což je pro mě naprosto nepřípustné.
Pro včlenění práva držet zbraň do Ústavy asi nikdy v našich končinách nebude dostatečná politická vůle. Není to naší tradicí. Byla by to cesta proti byrokratickému zásahu EU, ale nejspíš se to bude muset vybojovat jinde. Osobně bych pro toto včlenění hlasoval a nemám problém toto i navrhnout, ale jsem silně skeptický.
V současné době je občan, hájící své obydlí, ve značné nevýhodě proti osobám, které nezákonně vniknou do jeho domova či jiné zajištěné nemovitosti. Současná legislativa klade zákona dbalému občanovi povinnost neustále zvažovat, zda je jeho obrana „přiměřená“ a dbát na to, aby při obraně svého života a majetku – a to i uvnitř vlastní nemovitosti – někomu jakýmkoliv způsobem „nepřiměřeně“ neublížil, přičemž to není on, kdo situaci vyvolal a na rozdíl od pachatele neměl příležitost se na tuto situaci připravit. Naše Asociace proto navrhuje, po vzoru řady zemí úpravu právní ho řád u o tzv. „castle doctrine“. Tedy ustanovení, podle kterého se občan může bez obav bránit proti lidem, kteří do jeho bytu či domu vniknou násilím či překonají technickou překážku. (více na www.naoosp.cz/petice). Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
I dnes se rozlišuje, zda k obraně dojde na pozemku vlastníka, či v domě, kde je nutné překonat nějakou překážku. První situace bývá argumentována psy a dětmi, jdoucími krást třešně. Výsledkem je, že by pes na vlastním pozemku měl mít náhubek. S tímto nesouhlasím. Sám jsem dlouhé roky choval dobrmany a neumím si představit, uvazovat psa u sebe na zahradě. Zásah hlídacího psa nesmí být v těchto případech důvodem k jakýmkoliv sankcím proti jeho majiteli, jak se v několika případech stalo.
V obou případech sem pro právo občanů se bránit „jakýmkoliv“ způsobem na svém pozemku i v obydlí, pokud jiná osoba násilím překoná překážku (plot, dveře), protože tak činí pravděpodobně s nekalými úmysly, pokud současně neohrozí jiné občany. Například nemůže po někom střílet, pokud hrozí, že kulka zasáhne na veřejném prostoru nevinnou oběť.
Je zde také problém nástražných systémů, v případě například zasahujících hasičů. Bohužel, zde jsem proti, i kdyby bylo napsáno varování na objektu. Dostáváme se zpět k prvnímu bodu negativních a pozitivních práv. Není možné nechat někomu shořet dům a ohrozit třeba i sousední nemovitosti s argumentací o nezasahování do soukromí.
Ovšem primární obrana a ochrana zdraví a vlastnictví, vedená „pouze“ proti útočníkovi na soukromém pozemku, nesmí být nikdy kriminalizována.
Co se týká na veřejném prostranství, musí se vyhodnocovat případ od případu. V každém případě jsem pro výrazně přísnější tresty v případě, kdy útočí skupina proti jednotlivci, viz případy z poslední doby.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
Co bych chtěl sdělit závěrem? Asi zopakuji to, co je uvedené v prvním odstavci. Mé právo končí tam, kde začíná právo druhého, ale musí to platit i naopak. Mám právo mít na zahradě psa, mám právo vlastnit zbraň pro ochranu majetku a zdraví, mám právo si vybírat, koho pozvu k sobě domů stejně tak, jako mám právo mluvit do toho, koho si zve k nám náš stát. Mám právo o zásadních otázkách rozhodovat v přímé demokracii v referendu.