Našim cílem je ochrana a udržení především negativních práv a svobod, tedy těch, které chrání občana před občasnou zvůlí státu a poskytují mu možnost svobody volby. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Ze svého okolí vím, že mnoho našich spoluobčanů vlastní osobní zbraň. Souhlasím s tím, ale zdá se, že povědomí společnosti v oblasti znalostí zbraní klesá. Myslím tím, že mladá generace, žijící většinou ve virtuálním světě, v uvolněném vzdělávacím systému s narůstající agresivitou, nedohlédneme za spuštění spouště zbraně. Většina vidí tlačítko RESET. Na střelnicích se jen výjimečně seznamuje mládež se zbraněmi a střelivem. Držitelé zbraní nechodí pravidelně na střelnice.
Domnívám se že, stát by měl podpořit vzdělávání v sebeobraně jednotlivce i státu. Nejsem přívrženec zavedení „ obranné výchovy“, ale jsem přívrženec toho, aby ve školách byl zaveden program zaměřený na sebeobranu a zbraně.
Jednou z těchto svobod je i právo občana na držení zbraně, samozřejmě po splnění všech (a v naší zemivelice přísných) zákonných podmínek. Toto právo má být omezeno směrnicí “Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS EU”, schválenou přes odpor drtivé většiny našich europoslanců a proti názoru naší politické representace. Jaký postup pokládáte v této situaci za vhodný a jaký byste v případě svého zvolení v senátu prosazoval? Jaký je, v této souvislosti, Váš názor na vtělení práva držet zbraň přímo do ústavy ČR?
K Vaší druhé otázce. Několik let jsem pracoval jako zástupce zaměstnavatelů ve zdravotnictví v tripartitě na úrovni evropské úrovni. Jsem si vědom složitosti jednání a často i jazykového hlavolamu v této oblasti. Seznámil jsem se se směrnicí a názory našich politiků. Souhlasím s tím, že tato směrnice musí být řádně projednána a nesmí omezovat práva jednotlivých států.
V současné době je občan, hájící své obydlí, ve značné nevýhodě proti osobám, které nezákonně vniknou do jeho domova či jiné zajištěné nemovitosti. Současná legislativa klade zákona dbalému občanovi povinnost neustále zvažovat, zda je jeho obrana „přiměřená“ a dbát na to, aby při obraně svého života a majetku – a to i uvnitř vlastní nemovitosti – někomu jakýmkoliv způsobem „nepřiměřeně“ neublížil, přičemž to není on, kdo situaci vyvolal a na rozdíl od pachatele neměl příležitost se na tuto situaci připravit. Naše Asociace proto navrhuje, po vzoru řady zemí úpravu právní ho řád u o tzv. „castle doctrine“. Tedy ustanovení, podle kterého se občan může bez obav bránit proti lidem, kteří do jeho bytu či domu vniknou násilím či překonají technickou překážku. (více na www.naoosp.cz/petice). Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Z případů, které se dostaly do medií, jsem byl smutný. Máte pravdu, že obrana „přiměřená“ je pojem právně složitý. Můj názor je, že definovaném osobního prostoru, má každý právo se bránit proti vetřelci a nemá být za to trestán. Že každý má v případě ohrožení právo bránit svůj majetek, svůj život, rodinu a nemá být za to trestán To neznamená, že by neměl být takový případ vyšetřován. Také se domnívám, že v případě, kdy dojde k útoku střelnou zdraní nebo jinými prostředky ve veřejném prostoru, by naše ozbrojené složky neměli být omezeny v jednání. Chápu však, že to vše musí být ošetřeno zákonem.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?