Našim cílem je ochrana a udržení především negativních práv a svobod, tedy těch, které chrání občana před občasnou zvůlí státu a poskytují mu možnost svobody volby. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Naše cíle jsou v naprosté shodě. Stát nepomáhá lidem tam, kde by měl a nepomáhá jim ani v tom, aby se v některých oblastech o sebe směli postarat sami. Namísto toho jim určuje pravidla, podle kterých se o sebe postarat „smí“. Ochranu a udržení negativních práv a svobod vnímám jako nezbytnost a prosazoval bych je, v případě zvolení v Senátu.
Jednou z těchto svobod je i právo občana na držení zbraně, samozřejmě po splnění všech (a v naší zemivelice přísných) zákonných podmínek. Toto právo má být omezeno směrnicí “Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS EU”, schválenou přes odpor drtivé většiny našich europoslanců a proti názoru naší politické representace. Jaký postup pokládáte v této situaci za vhodný a jaký byste v případě svého zvolení v senátu prosazoval? Jaký je, v této souvislosti, Váš názor na vtělení práva držet zbraň přímo do ústavy ČR?
Tato a ani jiné směrnice nemohou být nadřazeny naší legislativě. Brusel nemůže rozhodovat o vnitřních záležitostech našeho státu. Je pouze na našich politicích, zda z takových nesmyslných směrnic vyjednají trvalé výjimky, nebo se nechají zastrašit. Pravidla pro držení zbraní nemůže určovat Brusel, ale naše národní legislativa. Chápu, že jakákoli změna Ústavy by byla velmi problematická, ale právo držet zbraň by v ní mělo být zakotveno. Stejně tak to, že jsme suverénním národním státem.
V současné době je občan, hájící své obydlí, ve značné nevýhodě proti osobám, které nezákonně vniknou do jeho domova či jiné zajištěné nemovitosti. Současná legislativa klade zákona dbalému občanovi povinnost neustále zvažovat, zda je jeho obrana „přiměřená“ a dbát na to, aby při obraně svého života a majetku – a to i uvnitř vlastní nemovitosti – někomu jakýmkoliv způsobem „nepřiměřeně“ neublížil, přičemž to není on, kdo situaci vyvolal a na rozdíl od pachatele neměl příležitost se na tuto situaci připravit. Naše Asociace proto navrhuje, po vzoru řady zemí úpravu právní ho řád u o tzv. „castle doctrine“. Tedy ustanovení, podle kterého se občan může bez obav bránit proti lidem, kteří do jeho bytu či domu vniknou násilím či překonají technickou překážku. (více na www.naoosp.cz/petice). Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Je třeba si uvědomit, že útočník, nikoli jeho oběť, je ten, kdo porušuje zákon. Kdokoli někoho napadne, či nezákonně vnikne do jeho obydlí, musí počítat s tím, že se dotyčný bude bránit dostupnými prostředky. Těžko se napadený může ptát, zda mu agresor chce ublížit málo, či více, zda má zbraň a podobně. V současné době má napadený menší práva, než útočník, což je nepřijatelné, stejně tak, jako dokazování „přiměřené“ obrany. Česká republika má v porovnání s jinými členskými zeměmi přísná pravidla pro povolování držení zbraní. Je bezdůvodné je jakkoli „přitvrzovat“ a tím právo držet zbraň omezovat. Soukromí, život a svoboda každého jsou nedotknutelné. Princip Castle Doctrine tam, kde funguje, je významný odstrašující prvek pro pachatele trestné činnosti. Byl bych pro jeho zavedení s tím, že není možné jakkoli přehlížet jeho případné zneužití. Irská úprava je k obránci nejbenevolentnější ze všech zemí, které zastávají tzv. princip Castle Doctrine a přitom nebyly zaznamenány případy zneužití.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
Předně chci Vaší Asociaci za její práci, jejíž výsledky by si, pokud tak neučiní Sněmovna, měl vzít Senát „za své“ a prosazovat je. Národní asociace obrany občanských svobod a práv a její činnost je velmi potřebná nejen v oblasti zbraní. Nenápadně jsou postupně, salámovou metodou omezována naše další práva a svobody. Takovému vývoji se musíme razantně bránit. Moje názory jsou dlouhodobě neměnné.