Našim cílem je ochrana a udržení především negativních práv a svobod, tedy těch, které chrání občana před občasnou zvůlí státu a poskytují mu možnost svobody volby. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Stát by měl co nejméně zasahovat do svobody jednotlivce. Jedním z jeho nejdůležitějších úkolů je především zajistit bezpečnost a efektivní ochranu hranic. Trend je, bohužel, v poslední době přesně opačný. Jako senátorka bych byla velmi energicky proti podobnému vývoji.
Jednou z těchto svobod je i právo občana na držení zbraně, samozřejmě po splnění všech (a v naší zemivelice přísných) zákonných podmínek. Toto právo má být omezeno směrnicí “Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS EU”, schválenou přes odpor drtivé většiny našich europoslanců a proti názoru naší politické representace. Jaký postup pokládáte v této situaci za vhodný a jaký byste v případě svého zvolení v senátu prosazoval? Jaký je, v této souvislosti, Váš názor na vtělení práva držet zbraň přímo do ústavy ČR?
Bezpečnostní otázky jsou v kompetenci jednotlivých členských zemí. Tzv. „unijní zákazovou směrnici” je potřeba rozhodně odmítnout. Musíme dát jasně najevo, že Česká republika je suverénní zemí. Žádné vnější pokusy o regulaci „zbrojních“ zákonů nesmíme akceptovat. Nemyslím si, že pokusy o podobné zákazy jsou náhodné a nesouvisí s aktuální politickou a bezpečnostní situací v Evropě. O to více je potřeba se bránit jakýmkoliv zásahům do naší bezpečnostní strategie zvenku.
Je konečně potřeba realisticky vnímat bezpečnostní situaci v Evropě. Proto bych podpořila novelu ústavního zákona o bezpečnosti, která by zajistila českým občanům právo na legální vlastnictví zbraní. Samozřejmě za dodržení přísných podmínek jako je trestní bezúhonost.
V současné době je občan, hájící své obydlí, ve značné nevýhodě proti osobám, které nezákonně vniknou do jeho domova či jiné zajištěné nemovitosti. Současná legislativa klade zákona dbalému občanovi povinnost neustále zvažovat, zda je jeho obrana „přiměřená“ a dbát na to, aby při obraně svého života a majetku – a to i uvnitř vlastní nemovitosti – někomu jakýmkoliv způsobem „nepřiměřeně“ neublížil, přičemž to není on, kdo situaci vyvolal a na rozdíl od pachatele neměl příležitost se na tuto situaci připravit. Naše Asociace proto navrhuje, po vzoru řady zemí úpravu právní ho řád u o tzv. „castle doctrine“. Tedy ustanovení, podle kterého se občan může bez obav bránit proti lidem, kteří do jeho bytu či domu vniknou násilím či překonají technickou překážku. (více na www.naoosp.cz/petice). Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Souhlasím. Pokud se někdo rozhodne porušit zákon a ohrozit tak jiné osoby, musí být jediný, kdo za takové chování ponese následky. Pokud někdo vnikne do mého domu, musí počítat s tím, že to pro něj může mít fatální následky. Je potřeba řešit i skupinové útoky na občany, ke kterým dochází na veřejnosti. Ani tady by se nemělo řešit, jestli byla obrana adekvátní nebo ne. Právo na sebeobranu nebo na obranu osob, které se ocitli v nebezpečí, je potřeba jasně definovat. Musíme začít řešit i to, jak umožnit civilním osobám obranu před novými formami útoků, jako je najíždění autem do chodců, útoky s nožem v ruce a další. Pokud je někdo legálně ozbrojen a může pokračování útoku zabránit, neměl by mít v takové chvíli obavy, že skončí před soudem.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
Jsem ráda, že čím dál tím více občanů České republiky vnímá potřebu být aktivní, dát najevo nesouhlas. Můj děda byl podplukovníkem armády, důstojníkem byl už před válkou. Nikdy by nepochopil, jak se dnes necháváme kousek po kousku omezovat na osobní svobodě, na našich právech. Studovala jsem historii a středověkou literaturu. Kdo si ve středověku nebránil svůj hrad, dříve nebo později o něj přišel. Svobodu si musíte hlídat, jinak o ní přijdete. Musíme o ni bojovat každý den. Vidím to jako jeden z velmi důležitých úkolů i pro mě, pokud budu zvolena.