Našim cílem je ochrana a udržení především negativních práv a svobod, tedy těch, které chrání občana před občasnou zvůlí státu a poskytují mu možnost svobody volby. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Je zcela samozřejmé, že je třeba velmi bedlivě a pozorně sledovat jakékoliv zneužití státní moci vůči občanům. A že to hrozí velmi často, to je již pozorovatelné. Stále větší množství zákazů, příkazů, zákonů, podzákonných norem – nařízení vlády, metodických pokynů. Za agendu sociální oblasti mohu říci, že je to přímo ráj pro tzv. pachatele dobra, tak se totiž často různá nařízení tváří a jsou tak nazývána. A příkladem je třeba činnost norské sociální služby Barnevern, kdy státní zvůle nad svobodou rodin je přímo do nebe volající. A také se můžeme na tomto příkladě přesvědčit, kdo takový nelidský systém chválí i v České republice – viz prohlášení exministryně Michaely Marksové a dalších. Jde o to, že si podobný systém přáli a přejí zavést i v České republice. A jde i o bohatou saturaci různých mnohdy pro skutečnou svobodu nebezpečných činností některých nevládních organizací pomocí fondů EHP Norsko. Spolupráci s odborníky se zkušenostmi a zodpovědností z České republiky tvůrci nových legislativ zásadně odmítají.
Jednou z těchto svobod je i právo občana na držení zbraně, samozřejmě po splnění všech (a v naší zemivelice přísných) zákonných podmínek. Toto právo má být omezeno směrnicí “Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS EU”, schválenou přes odpor drtivé většiny našich europoslanců a proti názoru naší politické representace. Jaký postup pokládáte v této situaci za vhodný a jaký byste v případě svého zvolení v senátu prosazoval? Jaký je, v této souvislosti, Váš názor na vtělení práva držet zbraň přímo do ústavy ČR?
Právo občana na držení zbraně ( za podmínek, které stanoví náš zákon) považuji za zcela samozřejmé. Podle mých informací připomínky našich vyjednavačů, kteří byli na úrovni EU při projednávání nechvalně známé Směrnice EP a Rady (EU) skutečně aktivní, nebyly vůbec vyslyšeny.
Jak nyní postupovat?
Cestu, kterou zvolil ministr vnitra pan Hamáček – obejít Parlament České republiky a vydat tzv. nařízení vlády ( a tím potichu uvést evropskou směrnici do života v České republice) , považuji za absolutně nepřijatelnou. Jde o obejití řádných postupů a demokracie. Není možné obejít Parlament , který jediný je zvolen občany a nese zodpovědnost za zákony. Podle mne by nyní měli zákonodárci, tedy poslanci a senátoři Parlamentu České republiky, vyzvat vládu k okamžitému zrušení takového nařízení vlády. Pokud budu zvolena senátorkou, tak samozřejmě jsem připravena k tomuto kroku. Vtělení práva na držení zbraní přímo do Ústavy České republiky považuji za správné. Také jsem se k tomuto přihlásila svým hlasováním v Poslanecké sněmovně PČR a přesvědčila i další kolegy poslance. Je to možnost, neboť i v tomto případě je samozřejmé, že držitelé zbraní musí splňovat podmínky dané naším zákonem. Pokud se takové právo na držení zbraní vtělí přímo do Ústavy ČR ve vztahu k bezpečnosti státu, je to určitě možnost, ke které se hlásím.
Právo na držení bych nejlépe doplnila do Listiny základních práv a svobod, čl. 23.
V současné době je občan, hájící své obydlí, ve značné nevýhodě proti osobám, které nezákonně vniknou do jeho domova či jiné zajištěné nemovitosti. Současná legislativa klade zákona dbalému občanovi povinnost neustále zvažovat, zda je jeho obrana „přiměřená“ a dbát na to, aby při obraně svého života a majetku – a to i uvnitř vlastní nemovitosti – někomu jakýmkoliv způsobem „nepřiměřeně“ neublížil, přičemž to není on, kdo situaci vyvolal a na rozdíl od pachatele neměl příležitost se na tuto situaci připravit. Naše Asociace proto navrhuje, po vzoru řady zemí úpravu právní ho řád u o tzv. „castle doctrine“. Tedy ustanovení, podle kterého se občan může bez obav bránit proti lidem, kteří do jeho bytu či domu vniknou násilím či překonají technickou překážku. (více na www.naoosp.cz/petice). Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Určitě bych se ráda seznámila s konkrétními nešťastnými případy, kdy se člověk, hájící život svůj a svých blízkých, majetek, nedotknutelnost obydlí, dostal do porblémů a vleklých soudních sporů. Dále by mne zajímaly i zkušenosti ze zahraničí, kde takové zákony platí. Ale s principem tzv. Castle doctrine lze jistě souhlasit.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělila?
Děkuji Národní asociaci obrany svobod a práv za zájem o tak výsostně důležitou agendu.
V případě mého zvolení do Senátu Parlamentu České republiky jsem připravena s Národní asociací spolupracovat a bude to pro mne velkou ctí. Přeji Vám hodně sil do další práce a děkuji Vám za Vaše otázky a zájem.