Našim cílem je ochrana a udržení především negativních práv a svobod, tedy těch, které chrání občana před občasnou zvůlí státu a poskytují mu možnost svobody volby. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Ochrana občana z tohoto pohledu má dvě roviny. Tou první je garance základních svobod. Tyto svobody a důstojnost člověka mají být garantovány univerzálně bez jakýchkoliv přívlastků či diskriminace (i pozitivní). Složitá formulace svobod a jejich obrany je cestou k nesvobodě. V poslední době se stát i různé skupiny zaměřují zejména na pozitivní svobody, které však posilují moc státu nad občany. Zároveň tak zhoršují tu druhou rovinou, kterou je vymahatelnost nápravy při jakékoliv porušení práv občanů. Ta je složitější s tím, o co složitěji jsou práva definována.
Jednou z těchto svobod je i právo občana na držení zbraně, samozřejmě po splnění všech (a v naší zemivelice přísných) zákonných podmínek. Toto právo má být omezeno směrnicí “Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS EU”, schválenou přes odpor drtivé většiny našich europoslanců a proti názoru naší politické representace. Jaký postup pokládáte v této situaci za vhodný a jaký byste v případě svého zvolení v senátu prosazoval? Jaký je, v této souvislosti, Váš názor na vtělení práva držet zbraň přímo do ústavy ČR?
Právo na držení zbraně při splnění podmínek je dle mého zásadní součástí práva na soukromí, nedotknutelnost osoby a vlastnického práva. Zmíněná směrnice EU se zcela míjí účinkem, neboť nelegální držení zbraní nepostihne a jen zhoršuje život těm, kteří jsou připraveni zákon dodržet. Co se vtělení práva na držení zbraně do Ústavy týká, tak asi takto: Nejsem odborníkem na zbraně, takže bych si v tomto případě nechal poradit od expertů, kteří se této problematice intenzivně věnují. Nicméně můj primární postoj by byl nehlasovat ve prospěch změny z principiálního důvodu, který jsem naznačil v první odpovědi. Jsem proti jakémukoliv rozšiřování legislativy (obzvláště ústavního pořádku), jsem pro co nejjednodušší definice, které nebudou podporovat kreativitu zákonodárců i těch, kteří zákony vykládají. Každé otevření ústavních zákonů sebou nese riziko, že někdo zatouží po vložení nějakého jiného odstavce a v ten okamžik je naše svoboda v daleko větším ohrožení. Tento svůj názor bych konfrontoval s experty a pak bych si utvořil definitivní postoj k hlasování.
V současné době je občan, hájící své obydlí, ve značné nevýhodě proti osobám, které nezákonně vniknou do jeho domova či jiné zajištěné nemovitosti. Současná legislativa klade zákona dbalému občanovi povinnost neustále zvažovat, zda je jeho obrana „přiměřená“ a dbát na to, aby při obraně svého života a majetku – a to i uvnitř vlastní nemovitosti – někomu jakýmkoliv způsobem „nepřiměřeně“ neublížil, přičemž to není on, kdo situaci vyvolal a na rozdíl od pachatele neměl příležitost se na tuto situaci připravit. Naše Asociace proto navrhuje, po vzoru řady zemí úpravu právní ho řád u o tzv. „castle doctrine“. Tedy ustanovení, podle kterého se občan může bez obav bránit proti lidem, kteří do jeho bytu či domu vniknou násilím či překonají technickou překážku. (více na www.naoosp.cz/petice). Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Plně souhlasím s tím, že občan musí mít právo na obranu svého života i majetku. Oběť násilí je vždy v nevýhodě oproti pachateli. Oběť nemá na výběr na rozdíl od pachatele, který se rozhodne vědomě narušit svobodu druhého a porušit zákon. Stát by měl v tomto případě být na straně oběti a dát jí možnost účinně se bránit.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
Přeji Vám hodně trpělivosti při propagaci této problematiky. Bohužel společnost vidí často věci černobíle a je proto třeba vysvětlovat, diskutovat a snažit se pochopit, o co zúčastněným stranám jde. Na příkladu směrnice jste viděli, že názorů je mnoho a polarizace společnosti je rychlá. Přitom s cílem obrany soukromí a majetku se ztotožní valná většina společnosti.