Našim cílem je ochrana a udržení především negativních práv a svobod, tedy těch, které chrání občana před občasnou zvůlí státu a poskytují mu možnost svobody volby. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
V současné době jsou mnohá občanská práva oklešťována až na samotnou hranici snesitelnosti. Stát leze lidem do soukromí, snaží se regulovat mnohé, dříve tolerované, zvyklosti občanů. Co je státu do toho co budu psát na svůj facebook, jestli hostinský dovolí kouřit ve své restauraci, nesmíme se svobodně vyjádřit aniž by nás někdo udal a hrozil nám tím pádem kriminál (Dubí, Teplice, islámská a romská komunita atd.). To je naprosto nepřípustné a musíme se tomu bránit.
Jednou z těchto svobod je i právo občana na držení zbraně, samozřejmě po splnění všech (a v naší zemi velice přísných) zákonných podmínek. Toto právo má být omezeno směrnicí “Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS EU”, schválenou přes odpor drtivé většiny našich europoslanců a proti názoru naší politické representace. Jaký postup pokládáte v této situaci za vhodný a jaký byste v případě svého zvolení v senátu prosazoval? Jaký je, v této souvislosti, Váš názor na vtělení práva držet zbraň přímo do ústavy ČR?
USA náš vzor, hlásali po roce 89 ti, co vedli společnost. V USA to mají zakotveno v Ústavě, a proto nevidím důvod, proč by to nemělo být zakotveno i v té naší. Senát v tomto ohledu fatálně selhal a bude těžké to napravit. Čeho se báli víc, Bruselu nebo vlastních občanů? Asi vlastních občanů, ale oni tam sedí z vůle občanů ČR a ne Bruselu, tak jestli někdo chce ze Senátu udělat radu moudrých (jak se vyjádřil jeden z kandidátů), měl by se řídit vůlí občanů a prosadit závazné referendum.
V současné době je občan, hájící své obydlí, ve značné nevýhodě proti osobám, které nezákonně vniknou do jeho domova či jiné zajištěné nemovitosti. Současná legislativa klade zákona dbalému občanovi povinnost neustále zvažovat, zda je jeho obrana „přiměřená“ a dbát na to, aby při obraně svého života a majetku – a to i uvnitř vlastní nemovitosti – někomu jakýmkoliv způsobem „nepřiměřeně“ neublížil, přičemž to není on, kdo situaci vyvolal a na rozdíl od pachatele neměl příležitost se na tuto situaci připravit. Naše Asociace proto navrhuje, po vzoru řady zemí úpravu právní ho řád u o tzv. „castle doctrine“. Tedy ustanovení, podle kterého se občan může bez obav bránit proti lidem, kteří do jeho bytu či domu vniknou násilím či překonají technickou překážku. (více na www.naoosp.cz/petice). Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Já na toto téma vždy říkám, chybí zákon o nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, v duchu rčení můj dům, můj hrad. Dále bych okamžitě zrušil paragraf TŘ hovořící o přiměřenosti obrany a nahradil ho naprosto jednoduchým zněním, říkajícím, že veškeré následky plynoucí z útoku proti občanovi, soukromému majetku nebo majetku státu, nese útočník. Svobodně se rozhodl útočit tak občanovi musí být umožněno svobodně se bránit a ne ho po té vláčet po soudech za nepřiměřenost obrany. Navíc, když občan je ve stresu z obavy o svůj život nebo jeho blízkých. Zhovadilost tohoto paragrafu a judikatury je do nebes volající. Tím neříkám, že pokud se útočník zalekne následku a útok přeruší, mám právo ho ztrestat, zvláště, když škoda není žádná či nepatrná.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
Vážení členové a příznivci Asociace setrvejte ve svém úsilí a nepolevujte. Věřím a doufám, že to společnost ocení.