Děkuji za možnost vyjádřit se k tak zásadním otázkám, jaké uvádíte ve vašem dopise.
Nejprve jsem si s velkým zaujetím prostudoval vaše stránky a vaši činnost. A musím zodpovědně prohlásit, že je třeba takových asociací jako je ta vaše. Je to velice chvályhodné, ale zároveň smutné. Je to jistý odraz politického dění v naší zemi. “Něco” nefunguje jak by mělo. Umím si představit i zemi bez podobných asociací, ale to by občan musel mít jistotu, že je zastupován lidmi, o kterých ví, že jsou zvoleni právě pro svůj postoj a zásady. Volím toho komu věřím, koho znám a o kom vím, že se za mě postaví v zásadních věcech. Někde jsem obdržel otázku “jak bych chtěl zvýšit důvěryhodnost senátu?”. Nemusel jsem moc dlouho přemýšlet, zvýšit důvěryhodnost senátu lze jen svým osobním přístupem k funkci senátora. Osobní zodpovědnost, stálý kontakt se svými voliči, osobní zainteresovanost ve voleném obvodu a aktivně naslouchat problémům obyvatel. Jako samozřejmost považuji hrdost na svou zem a s tím související vlastenecký postoj. Spravedlnost, volnost, svoboda jsou historicky považované za základní hodnoty a já přidávám ještě tu základní morální, poctivost. Pokud začneme u sebe samých, budeme dodržovat a ctít základní morální hodnoty, bude vzrůstat důvěryhodnost v zastupitelské funkce i samotné zastupitele.
Našim cílem je ochrana a udržení především negativních práv a svobod, tedy těch, které chrání občana před občasnou zvůlí státu a poskytují mu možnost svobody volby. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Jsem kandidát do Senátu, bez politické příslušnosti, za hnutí SPD. Proč zrovna SPD? Jejich program je mi blízký, dokáži se s ním ztotožnit. Je to jediné hnutí, které vlastenectví myslí vážně a neustále se to snaží dokazovat svými návrhy v Poslanecké sněmovně. Svoboda, přímá demokracie, odpovědnost politiků a další témata jsou hlavní náplní programu. A já s tím souhlasím. Referendum je jedna z možností jak se v důležitých otázkách zeptat lidí na jejich názor. A já to podporuji. Pokud bych byl zvolen senátorem, snažil bych se bojovat za práva občanů tak, aby dopad zvůle státu byl minimální, nebo ještě lépe nulový. Spolupráce právě s takovou asociací jako je ta vaše, může pomoci senátorovi argumentovat na půdě senátu věcně, a přesvědčit tak i ostatní. Důsledkem může být návrh zákona zamítnout, nebo se jej pokusit ovlivnit pozměňovacími návrhy.
Jednou z těchto svobod je i právo občana na držení zbraně, samozřejmě po splnění všech (a v naší zemivelice přísných) zákonných podmínek. Toto právo má být omezeno směrnicí “Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS EU”, schválenou přes odpor drtivé většiny našich europoslanců a proti názoru naší politické representace. Jaký postup pokládáte v této situaci za vhodný a jaký byste v případě svého zvolení v senátu prosazoval? Jaký je, v této souvislosti, Váš názor na vtělení práva držet zbraň přímo do ústavy ČR?
Osobně mám problém s mnoha nařízeními EU, která jsou postupně prosazována v jednotlivých členských zemích. A zásah ohledně držení zbraní, který u nas byl velmi dobře ošetřen našimi zákony, považuji za naprosto neuvěřitelnou snahu omezit základní právo našeho občana. Nikdy bych nehlasoval pro jakoukoliv omezující úpravu našich stávajících zákonů. Vnímám problém z médií, čtu vyjádření odborníků, ale nemám nastudované potřebné podklady, abych se mohl fundovaně vyjádřit k tomu, jak zvrátit, již dle mého názoru chybně odhlasované rozhodnutí schválení možnosti občanů podílet se na obraně státu (165/11 – Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb)., osobně bych hlasoval pro. Chtěl bych aby se lidé, kteří mají splněny všechny zákonné podmínky pro držení zbraně mohli podílet v krizových situacích na obraně státu. Cítil bych se bezpečněji. Věřím lidem a obzvláště těm, kteří drží zbraň legitimně, nebojím se zneužití zákona. Zlo je pácháno vždy nelegálně, a tak je to i s použitím zbraní, které jsou drženy také nelegálně.
V současné době je občan, hájící své obydlí, ve značné nevýhodě proti osobám, které nezákonně vniknou do jeho domova či jiné zajištěné nemovitosti. Současná legislativa klade zákona dbalému občanovi povinnost neustále zvažovat, zda je jeho obrana „přiměřená“ a dbát na to, aby při obraně svého života a majetku – a to i uvnitř vlastní nemovitosti – někomu jakýmkoliv způsobem „nepřiměřeně“ neublížil, přičemž to není on, kdo situaci vyvolal a na rozdíl od pachatele neměl příležitost se na tuto situaci připravit. Naše Asociace proto navrhuje, po vzoru řady zemí úpravu právní ho řád u o tzv. „castle doctrine“. Tedy ustanovení, podle kterého se občan může bez obav bránit proti lidem, kteří do jeho bytu či domu vniknou násilím či překonají technickou překážku (více na www.naoosp.cz/petice). Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
K třetí otázce je má odpověď zcela jednoznačná, pokud někdo vědomě vnikne na cizí pozemek, do cizího obydlí či do jinak zajištěné cizí nemovitosti, nevniká tam náhodou, ale ve většině případů s nekalým úmyslem. Ten kdo páchá vědomě trestnou činnost, musí si být vědom rizika, že může přijít i o svůj život. Dohady o přiměřenosti obrany uvnitř svého obydlí je v současné době nesmyslné a nelogické. Zákon, který to řeší je jeden z těch, co vykazují známky archaismu a je třeba jej novelizovat. Podpořím váš návrh na úpravu právního řádu o tzv. “castle doctrine” i kdybych se nestal senátorem. Zákon by jistě měl i preventivní účinek a to je dobře.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
Přál bych vaší Asociaci, aby se držela směru, kterým se vydala, je to nepopulární činnost, ale dokud nebudou zákonodárci pracovat pro své občany, je třeba hlasitě se přihlásit o slovo a argumenty ovlivňovat rozhodování jednotlivých senátorů a politiků. V mé osobě máte již nyní spojence, bez ohledu na výsledek voleb. Osobně si přeji, aby jste měli co nejméně práce, ale zatím to vidím spíše naopak.