Řada norem a opatření již přijatých na úrovni EU (např. zbrańová směrnice, povinná výbava aut, podíl obnovitelných zdrojů a mnoho dalších) budí u občanů oprávněný odpor, který se obrací proti celé EU. Pokládáte za žádoucí a možné tyto a další již existující směrnice upravit či zrušit?
Dobrý den, právě sedíme v budově evropském parlamentu ve Štrasburku a marně se snažíme vytisknout všechny nové texty, které se dnes budou schvalovat. Je to zhruba 2500 tisíce stran textu a zítra to bude ještě horší. Každý den vyprodukují evropské instituce zhruba 500 nových stran textu. Evropský parlament může nové směrnice jenom trochu brzdit nemá totiž ještě společně se Severokorejským parlamentem žádnou možnost zákon navrhnout nebo zrušit. Česká republika má v EU institucích zastoupení cca 3 procenta a ještě kvůli Lisabonské smlouvě přišla o právo veta.
Jaké kroky budete prosazovat, aby podobně sporná opatření, nemající u občanů ČR odpovídající podporu, již nemohla vzniknout, a aby celkový počet regulací z úrovně EU byl výrazně omezen?
Evropská komise už v roce 2007 odhadla, že celkové náklady na regulace dosahují 4 procenta HDP. To je asi 200 miliard korun ročně. To je víc než nám kdy prostřednictví dotací z EU přiteklo. Celý systém byl navržen tak aby o věcech rozhodovali nikým nevolení byrokraté z komise. Pokud se zásadně nemění politické klima ve státech EU a nedojde na úrovni národních států k silnému odporu proti další regulaci bude jediná možnost z EU odejit.
Vzhledem k vysokému počtu rozhodnutí přijímaných na úrovni EU, pokládáte za vhodné převést řadu rozhovacích pravomocí zpět na úroveň národních států, tedy blíže k občanům? Pokud ano, tak v jakém rozsahu a v jakých oblastech?
V nejdříve se pokusíme o reformu v rámci EU a budeme v rámci skupiny EFDD bojovat za: zrušení povinnosti přijmout euro, zastavení centralizace imigrační a azylové politiky, zásadní snížení množství byrokracie, změna jednacího řádu Evropského parlamentu, vrácení práva veta v klíčových otázkách integrace.
Je samozřejmé, že jakákoliv změna/reforma musí proběhnout v „reálném čase“, nelze o ní jen hovořit. Jaká je tedy Vaše představa o časovém horizontu a metodách nutných k provedení nezbytných změn?
Protože ale Evropský parlament není parlament tak naše šance nejsou velké. Muselo by dojít ke skutečné revoluci a národní státy by musely zásadně přitlačit a požadovat změnu Lisabonské smlouvy.
Může se samozřejmě stát, že se z celé řady důvodů nepodaří žádoucích změn dosáhnout. Jaký další postup budete v toto případě prosazovat? Máte nějaký „plán B“?
Budeme se systematicky připravovat na vystoupení z EU a vstup do EFTA v roce 2024. Nechali bychom si členství v Evropském hospodářském prostoru s Schengenu. Občané by tak vlastni ani nepoznali změnu. Přes hranice by mohlo zboží a lidi jako doposud. Ocitli bychom se tak v podobném vztahu s EU jako to má dnes Norsko a mohli bychom jednorázově zrušit významnou část regulací. V dalším kole bychom vyjednali vztah s EU na základě bilaterálních smluv jako to má Švýcarsko. Mohli bychom se tak zbavit dalšího balíku euronesmyslů, které ničí české hospodářství.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?