Kandidát do Evropského parlamentu Tomáš Zdechovský

Řada norem a opatření již přijatých na úrovni EU (např. zbrańová směrnice, povinná výbava aut, podíl obnovitelných zdrojů a mnoho dalších) budí u občanů oprávněný odpor, který se obrací proti celé EU. Pokládáte za žádoucí a možné tyto a další již existující směrnice upravit či zrušit?

Vzhledem k tomu, že u jmenovaných věcí jsem aktivně nejen hlasoval, ale i vystupoval proti, tak bych úpravy, někde i přímo zrušení rozhodně a rád podpořil. Vždy bychom si měli dávat maximálně záležet na tom, aby přijímaná legislativa byla skutečně precizní a bez kontroverzí, jinak si skutečně EU jen sama na sebe šije bič.

Jaké kroky budete prosazovat, aby podobně sporná opatření, nemající u občanů ČR odpovídající podporu, již nemohla vzniknout, a aby celkový počet regulací z úrovně EU byl výrazně omezen?

Europoslanec může dát zprávy z vlastní iniciativy podpořené výborem, v němž je členem. Dále může spolupracovat s jednotlivými ministry a dát jim tipy, co a proč prosazovat v rámci jednání Rady (např. už se takto s ministrem Jurečkou povedlo otevřít téma dvojí kvality potravin). Dále europoslanci mohou zabojovat o to, aby ke klíčovým návrhům získali pozici zpravodaje (v minulém období jsem jich měl 92, celkově přitom 21 českých zástupců vedlo zhruba 490 zpráv), případně aktivně dávat pozměňovací návrhy a umět si k nim vyjednat podporu i třeba napříč výbory. Než se v systému člověk zorientuje, zabere mu to tak 4 – 5 let. 😃 Po několika prohrách jsem se proto i naučil dávat procesní námitky a využíval neznámých pravidel jednacího řádu, jako když jsem např. chtěl zablokovat automatické přijetí návrhu DUBLIN IV (kvóty na běžence). Tehdy jsem musel do 24 hodin sesbírat podpisy od alespoň 10% europoslanců, tedy 76. Zvládl jsem 89 během 6 hodin, návrh musel pak projít standardním legislativním procesem, což ho zdrželo a tato nečekaná „vzpoura“ měla dost psychologický vliv na další jednání, kdy byl nakonec návrh během rakouského předsednictví shozen ze stolu.

Vzhledem k vysokému počtu rozhodnutí přijímaných na úrovni EU, pokládáte za vhodné převést řadu rozhovacích pravomocí zpět na úroveň národních států, tedy blíže k občanům? Pokud ano, tak v jakém rozsahu a v jakých oblastech?

Rozhodně, vše, kde to má opodstatnění a není nutný celoevropský postup, by mělo zůstat na národních státech, tedy spíš uvedu, kde má cenu spolupracovat na evropské úrovni – např. v oblasti boje proti terorismu (nutné vzájemné vyměňování bezpečnostních údajů apod.), společně řešit by se měl dál boj proti podvodům, které třeba legalizují hranice jiného státu (to se děje třeba u stáčení kilometrů u aut, nebo to hraje roli u daňových podvodů), dále je třeba spolupráce u ochrana spotřebitelů (stejná práva kupujícího v Německu i u nás), ochrany zdraví (myšlena např. domluva na tom, co jsou nebezpečné látky, hnojiva apod.) nebo rozumně ekologie. Celkově si myslím, že bychom měli už dát stopku na novou legislativu a spíše optimalizovat stávající, kdy je naprosto klíčové si sednout a začít diskutovat o tom, kde vlastně chceme mít EU v roce 2050. Původním cílem byl volný pohyb osob, zboží a služeb. Toho bylo dosaženo, takže je otázka, proč vlastně produkujeme stále nové a nové návrhy? Osobně bych proto udělal velkou revizi různých evropských agentur a institucí, protože tím, že např. zrušíme feministický výbor FEMN a agentury pro rovnost pohlaví, změníme hodnotové směřování EU…

Je samozřejmé, že jakákoliv změna/reforma musí proběhnout v „reálném čase“, nelze o ní jen hovořit. Jaká je tedy Vaše představa o časovém horizontu a metodách nutných k provedení nezbytných změn?

Určitá debata probíhá už díky brexitu, chybí ale konkrétní kroky, které se myslím, že přijdou s novým parlamentem a Komisí. Osobně jsem přesvědčen, že by na diskuzi a první kroky ke změně mohl stačit tak rok, maximálně dva, reálně to ale bude zhruba celý ten příští mandát, kdy na jeho konci by už lidé mohli cítit změnu.

Může se samozřejmě stát, že se z celé řady důvodů nepodaří žádoucích změn dosáhnout. Jaký další postup budete v toto případě prosazovat? Máte nějaký „plán B“?

Kdo mě zná, tak ví, že moc neumím přestat bojovat a když mě někdo vyhodí dveřmi, vlezu oknem. Během toho příštího období chci prosadit maximum věcí. Na to se chci prostě soustředit!

Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?

Aby šli k volbám a volili ty, co tam skutečně chtějí pracovat a hájit zájmy občanů, kterým budou naslouchat, chodit mezi ně a nebudou to jen dojmy z bruselské bubliny. Aby nevěřili nesmyslům, kteří se někteří lidé snaží šířit a používali selský rozum. Toho jsem si vždy vážil třeba na členech LEX a budu se těšit na případnou další spolupráci.