Řada norem a opatření již přijatých na úrovni EU (např. zbrańová směrnice, povinná výbava aut, podíl obnovitelných zdrojů a mnoho dalších) budí u občanů oprávněný odpor, který se obrací proti celé EU. Pokládáte za žádoucí a možné tyto a další již existující směrnice upravit či zrušit?
Za žádoucí považuji nejen vyjmenované směrnice, ale naprosto drtivou většinu směrnic a nařízení pocházejících z EP, Komise či Rady. Jsou zcela zbytné. Pro zajištění volného pohybu osob, zboží a peněz nepotřebujeme regulaci hmoždinek a dudlíků. Narozdíl od těch, kteří pouze mluví, nezůstávám přitom pouze u mluvení. Libertariánský institut, jehož jsem předsedou, například dlouhodobě vystupuje proti dotacím. Pro bono zastupujeme u soudů několik českých podnikatelů, kteří zkrachovali díky dumpingovým cenám dotované konkurence a v rámci těchto aktivit jsme i zažalovali Evropskou komisi u Soudního dvora EU na zrušení systému tzv. blokových výjimek, díky kterým se realizují dotace do soukromého sektoru a ničí tak trh. Jak naznačeno v předchozím odstavci – je možné postupovat právně. Je však možné postupovat i politicky a to jak aktivitami v EP (výbory, trialog, hlasování po jménech apod.), tak v rámci tzv. Evropské občanské iniciativy. Tu bych rád „institucionalizoval“, protože jednak je možné jejím prostřednictvím „doručit“ Evropské komisi to, co by lidé chtěli (a udělat z toho politikum), jednak je možné prostřednictvím EOI rozšiřovat povědomí o myšlenkách, které se k lidem díky selhání společenských elit nedostávají.
Jaké kroky budete prosazovat, aby podobně sporná opatření, nemající u občanů ČR odpovídající podporu, již nemohla vzniknout, a aby celkový počet regulací z úrovně EU byl výrazně omezen?
Jak uvedeno u první otázky – trialog, výbory, jmenné hlasování (a informace o tom, jak kdo hlasoval zpřístupnit občanům), EOI. EP samotný, bohužel, nemá legislativní iniciativu, je možné tedy víceméně jen blokovat návrhy přicházející z Komise. Jinou možností je pak soudní cesta – napadat směrnice a nařízení u Soudního dvora EU pro rozpor se zásadou subsidiarity. Velmi důležitý bude také poměr příznivců a odpůrců prohlubování integrace vzešlý z voleb. Doufám, že odpůrců výrazně přibude.
Vzhledem k vysokému počtu rozhodnutí přijímaných na úrovni EU, pokládáte za vhodné převést řadu rozhovacích pravomocí zpět na úroveň národních států, tedy blíže k občanům? Pokud ano, tak v jakém rozsahu a v jakých oblastech?
Zcela v duchu konceptu Libertariánské demokracie, který jsem vymyslel, jsem přesvědčen, že naprosto drtivá většina záležitostí má být převedena nejen z EU na členské státy, ale přímo k lidem. Stát (ať u v Bruselu, Praze či krajském městě) nemá co lidi dopravovat, léčit, vzdělávat, říkat jim co mají jíst, pít, kouřit, vlastnit, vyrábět, určovat co mají říkat, s kým se mají stýkat atd. To není role státu. Jinými slovy – role státu je primárně v oblasti zajištění vnitřní a vnější bezpečnosti, justice, elementární veřejné správy a funkci jakési poslední záchranné brzdy zajišťující, aby nikdo „neumíral hlady“. navíc – ten, kdo není schopen se postarat o své záležitosti, nemá co rozhodovat o záležitostech společných.
Je samozřejmé, že jakákoliv změna/reforma musí proběhnout v „reálném čase“, nelze o ní jen hovořit. Jaká je tedy Vaše představa o časovém horizontu a metodách nutných k provedení nezbytných změn?
Změny prováděné „soudní“ cestou jsou otázkou několika let. Změny prováděné politicky se budou odvíjet od výsledku voleb a vůle většiny v EP. Bojím se, že řada „reformátorů“ po reformách volá pouze z marketingových důvodů a reálná vůle po změně v EP nebude tak silná, jak se dnes zdá. Já osobně bych asi 99% evropské legislativy zrušil ihned. Určitou cestou by bylo omezení platnosti Směrnic a Nařízení Smlouvami (Smlouvou o EU a Smlouvou o fungování EU), návrh jejich změn však, bohužel, není v kompetenci europoslanců.
Může se samozřejmě stát, že se z celé řady důvodů nepodaří žádoucích změn dosáhnout. Jaký další postup budete v toto případě prosazovat? Máte nějaký „plán B“?
Plánem B je příprava přechodu z EU do Evropského sdružení volného obchodu (Norsko, Švýcarsko, Island, Lichtenštejnsko). členství by plnilo základní požadavky přístupu na společný trh a omezení evropskou legislativou jsou menší.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
Budu se opakovat – je jedno, kde „stát“ sídlí. Důležité je, jakou agendu vykonává, resp. „o čem se může hlasovat“. A o naprosto drtivé většině společenských a ekonomických vztahů se hlasovat nemá, nebo dokonce nesmí. Stát potom neřeší hlouposti a neškodí, ale nechává peníze, možnosti a odpovědnost lidem. Je neuvěřitelné, jak dobře bychom se všichni měli, nebýt přerostlého státu. Volte vždy a všude ty, kteří chtějí redukci státu. Skutečnou, ne že o ní jen mluví.