Řada norem a opatření již přijatých na úrovni EU (např. zbrańová směrnice, povinná výbava aut, podíl obnovitelných zdrojů a mnoho dalších) budí u občanů oprávněný odpor, který se obrací proti celé EU. Pokládáte za žádoucí a možné tyto a další již existující směrnice upravit či zrušit?
Ano. Klíčové je poměřovat veškerou legislativní aktivitu EU dopadem na její „koncové uživatele“, v našem případě v České republice.
Jaké kroky budete prosazovat, aby podobně sporná opatření, nemající u občanů ČR odpovídající podporu, již nemohla vzniknout, a aby celkový počet regulací z úrovně EU byl výrazně omezen?
Ve stávajícím smluvním aranžmá považuji za nejdůležitější (a) zamezovat fakticky automatické novelizaci evropské legislativy a (b) snížit objem legislativy přijímané prostřednictvím nevolených expertních (tzv. komitologických) výborů.
Vzhledem k vysokému počtu rozhodnutí přijímaných na úrovni EU, pokládáte za vhodné převést řadu rozhovacích pravomocí zpět na úroveň národních států, tedy blíže k občanům? Pokud ano, tak v jakém rozsahu a v jakých oblastech?
Takhle to nestojí. Prakticky ve všech oblastech může EU působit doplňkově a podporovat svobodnou spolupráci členských států. Jde ale o to, aby z jejich strany nedocházelo k podceňování unijní agendy a aby důsledně prosazovaly své zájmy. Česko v tomto ohledu bohužel stále ještě má co dohánět.
Je samozřejmé, že jakákoliv změna/reforma musí proběhnout v „reálném čase“, nelze o ní jen hovořit. Jaká je tedy Vaše představa o časovém horizontu a metodách nutných k provedení nezbytných změn?
Viz odpověď č. 2. Ve střednědobém horizontu je pak třeba obrátit „logiku hry“. Například tzv. sdílené kompetence EU musejí být v unijních smlouvách definovány jako kompetence, které sdílejí členské státy s EU, ne EU s členskými státy.
Může se samozřejmě stát, že se z celé řady důvodů nepodaří žádoucích změn dosáhnout. Jaký další postup budete v toto případě prosazovat? Máte nějaký „plán B“?
Viz odpověď č. 2.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?