Řada norem a opatření již přijatých na úrovni EU (např. zbrańová směrnice, povinná výbava aut, podíl obnovitelných zdrojů a mnoho dalších) budí u občanů oprávněný odpor, který se obrací proti celé EU. Pokládáte za žádoucí a možné tyto a další již existující směrnice upravit či zrušit?
Tyto směrnice budí odpor. Otázka je ale zavádějící. Ne všem vadí stejně. Některé nevadí vůbec, většinou tehdy, když si občané nějaké směrnice ani nevšimnou. O to větší riziko však vzniká. Odpor je oprávněný vždy. Ne vždy je opodstatněný. Stávající směrnice musí být podrobeny auditu užitečnosti a v opodstatněných případech by měly být upraveny nebo zrušeny.
Každopádně, ačkoliv dobrý politik není populista a neplní všechna přání občanů, pokud má více informací pro strategické byť neoblíbené rozhodnutí, musí lidem naslouchat a musí s nimi mluvit jako rovný s rovnými. Fakt, že některé směrnice vadí lidem v České republice je kombinací objektivních problémů obsahu směrnic a způsobu jejich vydávání bez přihlédnutí ke skutečným potřebám populace Evropy. Současně je negativní vnímání EU posilováno zvenčí. Toho si musíme být vědomi, ale také to nesmí diskreditovat zdravé pochybnosti a kladení otázek. Bohužel stejným způsobem postupujeme často my občané zemí EU, když neobjektivně odsuzujeme vše, co z unie přijde. EU není SSSR tvrdě kontrolující své podmaněné satelity. V EU jsme dobrovolně a můžeme z ní vystoupit. Nikdo nám sem za to nepošle tanky. Tváří v tvář gigantům geopolitiky je Evropa malá, ale nikoliv bezvýznamná.
Karel Veliký, legenda evropských dějin, vyšvihl v raném středověku Evropu na výsluní nejen sjednocením území, ale také reformou vzdělávání, kultury a vědy. A také zavedením společné měny, denáru.
Zbraňová směrnice není lepší, než česká legislativa a nepřihlíží k mísním specifikům. Současnou podobu evropské směrnice nepodporuji.
Povinná výbava automobilů má smysl, jestliže máme Schengen a každá země Vás může pokutovat za to, že výbava v autě neodpovídá místním předpisům. Pokud se podaří vyjednat podobu společného předpisu, který bude výsledkem evropského konsenzu, bude se jednat o zlepšení. Nemá ale smysl vytvářet předpisy, které všem nevyhovují stejnou měrou. Ani naše národní předpisy týkající se povinné výbavy nejsou ideální. Na tomto tématu však nestojí budoucnost Evropy.
Podíl obnovitelných zdrojů by se měl postupně zvyšovat prostředky a takovou jejich imlementací, které nebudou pod fasádou udržitelnosti dále prohlubovat problém s poškozením životního prostředí. To se týká zejména biopaliv 1. generace, jejichž dotování však EU již od roku 2015 nedoporučuje. Fosilní paliva jsou přežitá a docházejí. I Texas přechází na větrnou energii, a elektřina z uhlí se v USA přestává vyplácet. Jaderná energetika je extrémně drahá a navíc náročná na bezpečnost, údržbu a likvidaci. Bohužel v ČR se na negativním postoji k udržitelným zdrojům podepisuje loby těžařů, pěstitelů a zpracovatelů řepky a v minulosti také těch, kteří zprznili potenciál solární energetiky. Podpora neměla nikdy směřovat k solárním baronům a jejich křemíkovým plackám na našich loukách a polích. Měla jít jednotlivcům, na střechy rodinných a bytových domů a veřejných budov.
Koncepce energetiky je v ČR často nevhodně omezena na otázku, z čeho se má energie získávat. Přitom se zapomíná na obrovské rezervy v energetické bilanci – a to sice, kde se dá energie ušetřit. Nejčistší energie je uspořená energie. Ženeme se však do záhuby pod mantrou toho, že úroveň ekonomiky je úměrná spotřebě energie.
Jaké kroky budete prosazovat, aby podobně sporná opatření, nemající u občanů ČR odpovídající podporu, již nemohla vzniknout, a aby celkový počet regulací z úrovně EU byl výrazně omezen?
Řada opatření nemají u některých občanů podporu (k otázce chybí průzkum), protože jsou špatně vysvětlována a není vedena objektivní debata na národní úrovni. To je chyba našich poslanců a europoslanců, kteří unijní legislativu předjednávají a měli by jí diskutovat s veřejností. Politik má přinášet svůj postoj a názory, na základě kterých je zvolen. Nemá vykonávat vůli lidu na objednávku většiny, ale plnit to, k čemu se zavázal a čemu věří i s rizikem, že nebude znovu zvolen. Tomu se říká zastupitelská demokracie.
Obecně vyznávám směr, ve kterém by v současné situaci měla Evropská unie řešit méně věcí, ale lépe. Chci, aby postupně bylo více přihlíženo k hlasu veřejnosti nad rámec zastupitelské demokracie, ale to vyžaduje radikální proměnu vzdělávání v České republice. Myslím si, že v prostředí všestraných dezinformací nesnadno rozpoznáme zrno od plev, pokud nebudeme schopni hodnotit přínosy a úskalí navrhovaných změn.
Vzhledem k vysokému počtu rozhodnutí přijímaných na úrovni EU, pokládáte za vhodné převést řadu rozhovacích pravomocí zpět na úroveň národních států, tedy blíže k občanům? Pokud ano, tak v jakém rozsahu a v jakých oblastech?
Na úroveň národních států by se měly vrátit méně závažné kapitoly, které nemají celoevropský význam, nebo jejich vyřešení nesnese univerzální cestu. Např. v případě zbraňové směrnice.
Blíže k občanům se rozhodování EU dostane mj. přenosem kompetencí z Evropské komise na Evropský parlament. Stejně tak si nelze myslet, že na tom budeme automaticky lépe, pokud budou o všem rozhodovat pouze naši zákonodárci. Nebo lze snad říci, že před rokem 2004 tu panoval ráj ve Střední Evropě? Máme české europoslance, české eurokomisaře jmenované jednotlivými národními vládami, premiéři a prezidenti jsou členy Evropské rady, která udává politický směr a priority EU a konečně Rada EU je složena z ministrů národních vlád a přijímá unijní legisativu. EU není abstraktní anonymní astruktura. Její rozhodování mají v rukou domácí politici včetně premiéra.
Je samozřejmé, že jakákoliv změna/reforma musí proběhnout v „reálném čase“, nelze o ní jen hovořit. Jaká je tedy Vaše představa o časovém horizontu a metodách nutných k provedení nezbytných změn?
Přesun pravomocí z Evropské komise na Europarlament stejně jako skutečné a nikoliv jen formální zlepšení komunikace s občany, musí proběhnout již v příštím volebním období.
Může se samozřejmě stát, že se z celé řady důvodů nepodaří žádoucích změn dosáhnout. Jaký další postup budete v toto případě prosazovat? Máte nějaký „plán B“?
Pokud EU nezmění svůj přístup k pochybnostem a rozčarování občanů, povede to k jejímu zániku. Jako zastánce představy, že Evropa vysílá do světa poselství právního státu, odluky náboženství od státu, váhy jednotlivce, jeho kreativity a svobody, budu bojovat za podobu EU, která nám zaručí významnou roli v geopolitickém uspořádání. Nehrozí nám totiž nic menšího, než pád do chaosu, následného ohlodávání kostí našeho civilizačního okruhu a pohlcení hladovými diktaturami.
Evropská unie se zkrátka musí reformovat a zmodernizovat. Není plán B. Bez pozitivních změn nemá EU budoucnost.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
Přistupujte k Evropskému projektu, obrazně řečeno, jako k rodině. Ani tam neběží vždy všechno tak, jak bychom si přáli, nebo jak jsme si představovali na začátku. Často to však není problém samotného vztahu, ale nereálných představ, které jsme si vytvořili, nebo neschopnosti spolu mluvit. Ale když dojde na hádky, hned se nerozvádíme. Stejně tak Evropská unie je velmi složitý vztah mezi dříve válčícími zeměmi, který není ideální, ale je zárukou míru na kontinetě, kde se po dva tisíce let soustavně válčilo. Buďte k unii kritičtí. Konstruktivně kritičtí, protože jen tak s ní můžeme uspět tváří v tvář drsnému prostředí globálního vývoje, který slabé a rozhádané vztahy v příštích letech rozmetá na ještě slabší a zranitelnější fragmenty.
Dejte unii šanci a přispějte konstruktivní kritikou k jejímu zlepšování.