Řada norem a opatření již přijatých na úrovni EU (např. zbrańová směrnice, povinná výbava aut, podíl obnovitelných zdrojů a mnoho dalších) budí u občanů oprávněný odpor, který se obrací proti celé EU. Pokládáte za žádoucí a možné tyto a další již existující směrnice upravit či zrušit?
EU je ve fázi dekadentního rozkladu, zcela vlastní vinou. Jedním z důvodů je chrlení legislativního balastu snažícím se regulovat neuvěřitelně detailně naše životy a chování. Víru v možnost EU „reformovat“ do stavu, kdyby se zabývala primárně obranou svobod (kapitál, volný obchod i mimo unii, volný pohyb pracovní síly a osob), což je jediná cesta k trvale udržitelné prosperitě a zejména svobodnému a plnému životu obyvatel unijních zemí, jsem osobně ztratil již před časem. Ale na Vaši otázku: Ano, je třeba balastní legislativu zásadně přepracovat, většinu zrušit, a v případě nemožnosti, EU spořádaně opustit. Zároveň si zajistit evropskou spolupráci prostřednictvím EFTA.
Jaké kroky budete prosazovat, aby podobně sporná opatření, nemající u občanů ČR odpovídající podporu, již nemohla vzniknout, a aby celkový počet regulací z úrovně EU byl výrazně omezen?
Je třeba z europarlamentu, který je jediným demokraticky voleným orgánem unie, udělat zákonodárný sbor, který může navrhovat zákony, což nyní není možné. To by byla čistá cesta v případě, že unie chce mít budoucnost. Takový parlament by zcela jistě našel cestu jak masově zrušit většinu přijatých norem a navrátit rozhodování do kompetence členských zemí. Nutno říci, že tato cesta je tak na deset let tvrdé práce v eurparlu.
Vzhledem k vysokému počtu rozhodnutí přijímaných na úrovni EU, pokládáte za vhodné převést řadu rozhovacích pravomocí zpět na úroveň národních států, tedy blíže k občanům? Pokud ano, tak v jakém rozsahu a v jakých oblastech?
Částečně jsem odpověděl v bodě 2. Ano, členské státy musí být suverénní a EU se musí změnit v servisní organizaci. Státy rozhodně lépe znají problematiku ve svých zemích a mohou, uznají-li to za vhodné, legislativně řešit naprostou většinu dnes do Bruselu převedených kompetencí. Opakuji, unii by příslušela pouze starost o ekonomické a právní prostředí, ve kterém by se země mohly rozvíjet.
Je samozřejmé, že jakákoliv změna/reforma musí proběhnout v „reálném čase“, nelze o ní jen hovořit. Jaká je tedy Vaše představa o časovém horizontu a metodách nutných k provedení nezbytných změn?
Může se samozřejmě stát, že se z celé řady důvodů nepodaří žádoucích změn dosáhnout. Jaký další postup budete v toto případě prosazovat? Máte nějaký „plán B“?
Počítám spíše s variantou, že Unie se rozpadne sama, to však sebou nese mnohá nebezpečí, vč. ozbrojeného konfliktu. Je tedy nutné, po vzoru Grónska či nyní Británie, tento spolek opustit. A ano, Svobodní tento plán vypracovali a publikovali již v roce 2012 (Jak vystoupit z EU, autor Petr Mach) a nyní do letošních voleb jej aktualizovali. Krátce řečeno vystoupit z EU, vstoupit do EFTA (je možná i varianta bilaterálních dohod mezi státy, či svobody nijak neupravovat ale pouze je bránit), v otázce vnější obrany je v této chvíli nejvhodnější varianta NATO.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
Vaše dotazy mne opravdu potěšily. Jsem si jist, že Česká republika má schopnosti být minimálně v první desítce ekonomicky úspěšných zemí ve světě. Již sedmdesát let jsme dušeni socialistickými snílky v rozletu, jen ty komunistické jsme vyměnili za unijní, a ovšem i ty naše. Jsem rád, že Svobodní, kteří vznikli primárně po odklonu do té doby nadějné pravicové ODS od svých hodnot, a také podpisem Lisabonské smlouvy, v roce 2009, nejsou v obranách svobod sami. Mnoho našich současných i bývalých členů svobodné hodnoty brání nejen ve straně, ale v rozličných organizacích typu Liberálního institutu, na vysokých školách, kde vyučují, ve finančních organizacích a firmách, think-thancích, ale i v unijním systému.