Řada norem a opatření již přijatých na úrovni EU (např. zbrańová směrnice, povinná výbava aut, podíl obnovitelných zdrojů a mnoho dalších) budí u občanů oprávněný odpor, který se obrací proti celé EU. Pokládáte za žádoucí a možné tyto a další již existující směrnice upravit či zrušit?
Za příhodné konstelace může být možné problémové předpisy změnit. Nemá cenu si zastírat, že je to však krajně obtížné. Směrnice i nařízení EU podléhají periodickému přezkumu. V textu předpisu je vždy zmocnění aby Komise po určité době přezkoumala situaci a navrhla novelu. Někde je lhlta 5 let jinde i jen 2 roky. Komise je v EU bohužel jediným orgánem, který může předkládat návrhy právních předpisů nebo jejich novel.
Je zde však dost velká pravděpodobnost, že v případě pokud budu zvolen, tak zřejmě budu mít možnost jednat o pravidelné revizi těchto problmatických předpisů, které jste zmínil. Stejně jako dalších, které nejsou uvedeny a jsou rovněž spíše škodlivé. U každého návrhu předpisu EU nebo jeho novely se budu ve výboru, kam bych v případě zvolení byl zařazen, snažit pomocí pozměňovacích návrhů z normativního textu vypreparovat problematická ustanovení. A to jak u nových návrhů v rámci novel, tak i v rámci platného textu, jehož se novela týká.
U návrhů předpisů, které nebudou přikázány do výboru v němž bych působil bych se pokusil v rámci frakce dosáhnout toho, aby přísluěné pozměňovací návrhy byly předloženy a podpořeny na plénu. Sám jeden poslanec má možnost předkládat pozměňovací návrhy na plénu značně omezenou – v podstatě vyloučenou.
Uvítám u této práce součinnost všech, kterých se příslušné předpisy týkají.
Kromě toho si kladu za cíl podrobně a včas informovat občany o všech problematických návrzích Komise, které budou v EP projednávány.
Jaké kroky budete prosazovat, aby podobně sporná opatření, nemající u občanů ČR odpovídající podporu, již nemohla vzniknout, a aby celkový počet regulací z úrovně EU byl výrazně omezen?
Poslanec EP má v takových případech reálně pouze 2 možnosti. Předkládat pozměňovací návrhy, které by vyškrtly sporné věci z návrhu předpisu nebo v novele z platného znění předpisu. A v případě jejich neschválení je tu už jen možnost hlasovat proti návrhu předpisu nebo novely jako celku.
Podle Lisabonské smlouvy nemá poslanec EP pravomoc navrhovat zrušení stávajícího předpisu. Tuto pravomoc nemá EP ani jako celek. Monopol k předkládání návrhů právních předpisů EU – včetně jejich zrušení má Evropská komise.
Vzhledem k vysokému počtu rozhodnutí přijímaných na úrovni EU, pokládáte za vhodné převést řadu rozhovacích pravomocí zpět na úroveň národních států, tedy blíže k občanům? Pokud ano, tak v jakém rozsahu a v jakých oblastech?
Ideální by bylo, kdyby se EU mohla vrátit do stavu EHS před rokem 1987, kdy byl zřízen Společný jednotný akt (JAA). Tedy do stavu, kdy technické normy pro výrobky připravovali experti z národních úřadů na půdě Evropského výboru pro normalizaci (CEN) a Rada a Evropský parlament poté rozhodovali o tom, které z nich budou závazné v rámci společného evropského trhu.
Současné obrovské množství směrnic a nařízení EU vzniklo proto, že Smlouvou o společném evropském aktu dostaly orgány EU pravomoc schvalovat politické předpisy. V návaznosti na to byla schválena Lisabonská smlouva, která rozšířila počet oblastí, kde lze členský stát v Radě přehlasovat kvalifikovanou většinou. Navíc dala možnost Radě rozhodnout o rozšíření pravomocí EU do dalších oblastí bez změny zakládacích smluv o EU a o fungování EU a jejich ratifikaci občany v referendu nebo cestou národních parlamentů.
Obojí je špatně. Změna je však bohužel možná pouze cestou změny zakládacích smluv. Jejich navrhování je v kompetenci Komise a Evropské rady – summitu šéfů států a vlád.
Je samozřejmé, že jakákoliv změna/reforma musí proběhnout v „reálném čase“, nelze o ní jen hovořit. Jaká je tedy Vaše představa o časovém horizontu a metodách nutných k provedení nezbytných změn?
Podle primárního práva může změny zakládacích smluv, které vymezují pravomoci EU a dělbu moci mezi EU a národní státy navrhovat pouze Komise nebo Evropská rada. Od schválení Lisabonské smlouvy v roce 2009 se tak ani jednou nestalo. Obávám se, že EU se dostala do stavu, jež vyhovuje eurokratům, kteří na něm nechtějí nic měnit.
Může se samozřejmě stát, že se z celé řady důvodů nepodaří žádoucích změn dosáhnout. Jaký další postup budete v toto případě prosazovat? Máte nějaký „plán B“?
CZEXIT. Hnutí SPD za nějž kandiduji předložilo návrh ústavního zákona o celostátním referendu v němž by lidé mohli hlasovat i o vystoupení z EU.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
V případě zvolení uvítám podněty k návrhům právních předpisů, kterými se EP bude zabývat. Ještě raději ve formě konkrétních pozměňovacích návrhů.