Řada norem a opatření již přijatých na úrovni EU (např. zbrańová směrnice, povinná výbava aut, podíl obnovitelných zdrojů a mnoho dalších) budí u občanů oprávněný odpor, který se obrací proti celé EU. Pokládáte za žádoucí a možné tyto a další již existující směrnice upravit či zrušit?
Žádoucí a možné –to jsou dvě zcela odlišné disciplíny. Evropská unie přijala velké množství legislativních nesmyslů, které jsme jako členský stát museli povinně včlenit do našeho právního řádu. Samozřejmě že je žádoucí se těchto hloupostí zbavit. Možné to teď ale není. Možné by to bylo jedině tehdy, že by o nás a naší zemi přestali rozhodovat za našimi hranicemi a Česká republika by se vrátila zpět do rukou jejích občanů. Tedy nejprve je nutné vystoupit z Evropské unie.
Jaké kroky budete prosazovat, aby podobně sporná opatření, nemající u občanů ČR odpovídající podporu, již nemohla vzniknout, a aby celkový počet regulací z úrovně EU byl výrazně omezen?
V rámci europarlamentu budeme samozřejmě využívat všech možností pro blokování podobných nesmyslů. Nicméně to nestačí. Skutečným a jediným možným řešením je vystoupit z EU.
Vzhledem k vysokému počtu rozhodnutí přijímaných na úrovni EU, pokládáte za vhodné převést řadu rozhovacích pravomocí zpět na úroveň národních států, tedy blíže k občanům? Pokud ano, tak v jakém rozsahu a v jakých oblastech?
Tak zvaný princip subsidiarity, tedy pravidlo, že se má rozhodovat co nejblíže těm, kterých se rozhodnutí týká, je součástí pravidel EU. Ale není dodržováno, jako ostatně nejsou dodržována i jiná pravidla. Lisabonská smlouva zásadním způsobem přepsala fungování EU. Dnes je to zcela jiná unie, než byla ta, do které jsme vstupovali. Po přijetí Lisabonské smlouvy už není možné národním státům vracet zpět odebrané rozhodovací pravomoci. To je ta “reforma“, o které někteří mluví. Taková reforma však není možná. Strana nezávislosti České republiky se samozřejmě hlásí k principu subsidiarity. Jediným možným způsobem, jak České republice navrátit možnost opětsi rozhodovat o důležitých věcech sami, je vystoupení České republiky z EU.
Je samozřejmé, že jakákoliv změna/reforma musí proběhnout v „reálném čase“, nelze o ní jen hovořit. Jaká je tedy Vaše představa o časovém horizontu a metodách nutných k provedení nezbytných změn?
Jak jsem popsal už v předešlých odpovědích, reforma není možná. Je nutné z EU vystoupit. K tomu je potřeba jediné: aktivovat článek 50 Lisabonské smlouvy. Předpokládám, že to bude možné až po volbách do našeho národního parlamentu. Před tím –tedy v časovémhorizontu zhruba dvou let –navážeme spolupráci s politiky z jiných členských států EU, kteří mají podobné názory a předjednáme podmínky pro naše vystoupení z EU.
Může se samozřejmě stát, že se z celé řady důvodů nepodaří žádoucích změn dosáhnout. Jaký další postup budete v toto případě prosazovat? Máte nějaký „plán B“?
Žádoucích změn se v EU samozřejmě nepodaří dosáhnout,a proto je naším plánem „B“plán „A“, tedy zahájení procesu vystoupení České republiky z Evropské unie.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
Jdeme do voleb s jasnou vizí: vrátit Českou republiku z Bruselu zpátky domů a učinit z ní nezávislou, sebevědomou a svobodnou zemi, na kterou budeme hrdí. Do tohoto rozhovoru se ani zdaleka nevejde vše, co bych chtěl k danému tématu napsat. Proto vás všechny zvu na náš web www.strananezavislosti.cz, kde najdete další důležité informace. Doporučuji začít třeba u naší Vize pro Českou republiku.