Řada norem a opatření již přijatých na úrovni EU (např. zbrańová směrnice, povinná výbava aut, podíl obnovitelných zdrojů a mnoho dalších) budí u občanů oprávněný odpor, který se obrací proti celé EU. Pokládáte za žádoucí a možné tyto a další již existující směrnice upravit či zrušit?
Určitě. Měli bychom se zabývat tím, jestli některé směrnice nebo nařízení nejsou přebytečné nebo zastaralé, a jestli tedy není čas je odstranit. U legislativy, kterou zmiňujete, je zřejmé, že to Komise vzala za špatný konec. Nepředložila dobré návrhy. Navíc mi také vadí, že k řadě z nich vůbec nezpracovala dopadovou studii, která by řekla, jaký bude mít legislativa reálný vliv na naše životy, na současný stav věcí. Tohle je nutné do budoucna změnit.
Jaké kroky budete prosazovat, aby podobně sporná opatření, nemající u občanů ČR odpovídající podporu, již nemohla vzniknout, a aby celkový počet regulací z úrovně EU byl výrazně omezen?
V první řadě je třeba si říct, co se má regulovat z Bruselu a kde si lépe poradí jednotlivé státy samotné. Není třeba, aby EU regulovala každý aspekt našeho života, to pak taky logicky vede k tomu, že řada věcí nenajde u lidí oporu. Vámi zbraňová směrnice například vzbudila v Česku oprávněný odpor, když my máme v této věci velmi kvalitní legislativu, která by mohla být jiným zemím vzorem. Tedy nutné je určit si priority, kde je přidaná hodnota EU, je nutné důsledné zpracování dopadových studií a zohlednění veřejných konzultací, kde se vyjadřují občané EU a v neposlední řadě také posílení role Rady EU, tedy volených představitelů jednotlivých zemí.
Vzhledem k vysokému počtu rozhodnutí přijímaných na úrovni EU, pokládáte za vhodné převést řadu rozhovacích pravomocí zpět na úroveň národních států, tedy blíže k občanům? Pokud ano, tak v jakém rozsahu a v jakých oblastech?
Ano, to si umím představit. Jak jsem již uvedla, EU má být aktivní pouze v oblastech, kde si členské země neumí poradit samotné. Osobně bych neviděla ráda, pokud by se EU více angažovala například v oblasti sociální politiky, rodinné politiky.
Je samozřejmé, že jakákoliv změna/reforma musí proběhnout v „reálném čase“, nelze o ní jen hovořit. Jaká je tedy Vaše představa o časovém horizontu a metodách nutných k provedení nezbytných změn?
V první řadě je nutné k těmto věcem otevřít a vést vážnou debatu. A to říkám i s vědomím toho, že se věci na úrovni EU projednávají zpravidla velmi dlouho. Většinu opatření, které jsem zmiňovala, je ale možné učinit bez nutnosti změn v dnes platných smlouvách, takže velmi operativně, v horizontu několika málo let. Samozřejmě to nepůjde bez podpory většiny, věřím ale, že si již většina uvědomuje nutnost změn a bude otevřena hledat možné cesty.
Může se samozřejmě stát, že se z celé řady důvodů nepodaří žádoucích změn dosáhnout. Jaký další postup budete v toto případě prosazovat? Máte nějaký „plán B“?
To se stát samozřejmě může, nicméně já jsem přesvědčena, že současná EU reformu potřebuje, už jen kvůli tomu, že odchází Velká Británie a že je tuto debatu nutné otevřít. Zatím bych nepředjímala to, k čemu povede.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
Chtěla bych všechny poprosit, aby přišli k volbám. U nás se těší minimálnímu zájmu, je přitom strašně důležité mít v Bruselu lidi, kteří se bude prát o to, aby naše zájmy nezapadly, abychom je dokázaly do evropské legislativy prosadit. To se nám nepovede s politiky, kteří mají EU tzv. za odměnu, jdou tam na odpočinek.