Řada norem a opatření již přijatých na úrovni EU (např. zbrańová směrnice, povinná výbava aut, podíl obnovitelných zdrojů a mnoho dalších) budí u občanů oprávněný odpor, který se obrací proti celé EU. Pokládáte za žádoucí a možné tyto a další již existující směrnice upravit či zrušit?
Tyto normy je potřeba změnit nebo raději zrušit a nechat je plně v kompetenci národních parlamentů. EU by měla direktivně zasahovat jenom tam, kde je to pro ekonomickou a politickou spolupráci nezbytné. Držení zbraní nebo výbava aut či obnovitelné zdroje jsou příklady oblastí, ve kterých EU jistě může doporučovat a argumentovat ve prospěch svých doporučení, ale neměla by nařizovat.
Jaké kroky budete prosazovat, aby podobně sporná opatření, nemající u občanů ČR odpovídající podporu, již nemohla vzniknout, a aby celkový počet regulací z úrovně EU byl výrazně omezen?
V první řadě musíme najít spojence, kteří situaci vidí podobně nebo stejně. Počítám, že budou především v řadách europoslanců zvolených pod vedením osob jakými jsou třeba italský ministr Salvini, německá AfD či maďarský premiér Orbán možná i Ficův Smer. S nimi chceme průběžně jednat a hledat konkrétní způsoby obrany před narůstajícím diktátem bruselské byrokracie. Zjednodušeně řečeno – EP by neměl přijímat jakékoli směrnice, u kterých není jednoznačné, že zvyšují míru osobních svobod lidí, zlepšují ekonomické postavení členských zemí nebo řeší projekty překračující hranice členských států jako například ochrana vnějších hranic, energetická bezpečnost, ochrana spotřebitelů, ochrana před toxickými účinky znečištění vody a vzduchu nebo páteřní dopravní stavby propojující kontinent.
Vzhledem k vysokému počtu rozhodnutí přijímaných na úrovni EU, pokládáte za vhodné převést řadu rozhovacích pravomocí zpět na úroveň národních států, tedy blíže k občanům? Pokud ano, tak v jakém rozsahu a v jakých oblastech?
Základem je, aby EP přijímal co nejméně směrnic a nařízení. Chtěl bych rozproudit diskusi směřující k výběru jen těch nejklíčovějších témat, kterými se má EP zabývat a zbytek plně nechat na členských zemích. Tématické okruhy jsem naznačil v odpovědi na druhou otázku.
Je samozřejmé, že jakákoliv změna/reforma musí proběhnout v „reálném čase“, nelze o ní jen hovořit. Jaká je tedy Vaše představa o časovém horizontu a metodách nutných k provedení nezbytných změn?
V první řadě bude záležet kolik obdobně smýšlejících lidí bude zvolených do EP. Ty musíme vyhledat a to i napříč jednotlivými frakcemi. Musíme navázat pravidelný kontakt a začít hledat konsensus nad strategií jak zbrzdit rozpínavost bruselské byrokracie. To bude dost tvrdá práce na několik měsíců. V EP jsou stovky poslanců, je zde i určitá jazyková bariéra, uvědomte si, že třeba řada francouzských poslanců neovládá pořádně angličtinu a už vůbec ne němčinu. Tady spoléhám na své dlouholeté zkušenosti získané z jednáních na úrovni evropských lékařských komor a organizací a také z krajských zahraničních kontaktů a cest. Musíme být v osobním kontaktu společenští, přátelští a vstřícní, pak máme šanci najít dost spojenců. Naopak ve veřejných vystoupeních na půdě parlamentu musíme být viditelní a nekompromisní, aby každý hned od začátku věděl na jakých pozicích stojíme.
Může se samozřejmě stát, že se z celé řady důvodů nepodaří žádoucích změn dosáhnout. Jaký další postup budete v toto případě prosazovat? Máte nějaký „plán B“?
Vše se vyvíjí a mění. Bude záležet jak se bude chovat bruselská vládnoucí byrokracie. Pokud bude dál utahovat šrouby, posilovat svoji moc a ignorovat vůli občanů jednotlivých členských států, pak bude nutné uvažovat o vystoupení z EU. Sám chci udělat vše pro to, aby se EU vzpamatovala a změnila své chování. Vidím paralelu s rakouským císařstvím – propáslo svoji šanci na reformu a zaniklo.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
Mnozí lidé rádi mluví o historické šanci, přelomových volbách a podobně. Nemám rád taková nadnesená vyjádření. Každé volby jsou důležité a ovlivňují další vývoj a proto bychom měli chodit ke všem volbám a rozhodovat se rozumem. Nikdo není dokonalý, každý máme mnoho chyb a za sebou i omyly, ale učme se vybírat podle toho, kdo souzní s našimi názory a naším pohledem na svět a také podle toho, jak dotyčný umí tyto názory prosazovat a zda se v minulosti neukázal jen jako slibotechna.