Řada norem a opatření již přijatých na úrovni EU (např. zbrańová směrnice, povinná výbava aut, podíl obnovitelných zdrojů a mnoho dalších) budí u občanů oprávněný odpor, který se obrací proti celé EU. Pokládáte za žádoucí a možné tyto a další již existující směrnice upravit či zrušit?
Problém s těmito opatřeními není jen v tom, že budí odpor občanů. Ony přímo ohrožují naší budoucnost. Tlak na zvyšování podílu obnovitelných zdrojů spolu se snahou omezit tepelné a jaderné elektrárny nevyhnutelně povede k energetické chudobě a technologickému zaostávání EU. Tyto směrnice je třeba revokovat a zrušit.
Jaké kroky budete prosazovat, aby podobně sporná opatření, nemající u občanů ČR odpovídající podporu, již nemohla vzniknout, a aby celkový počet regulací z úrovně EU byl výrazně omezen?
Primární odpor proti sporným opatřením musí být veden z úrovně české vlády. a našeho parlamentu. V EP nic takového nepodpořím a budu opakovaně navrhovat jejich zrušení. Problémem je, že směrnice většinou Evropský parlament neschvaluje.
Vzhledem k vysokému počtu rozhodnutí přijímaných na úrovni EU, pokládáte za vhodné převést řadu rozhovacích pravomocí zpět na úroveň národních států, tedy blíže k občanům? Pokud ano, tak v jakém rozsahu a v jakých oblastech?
Je nezbytně nutné převést rozhodovací pravomoci zpět na národní vlády, tedy před Lisabonskou smlouvu. Je zapotřebí co nejvíce uplatňovat princip subsidiarity, tedy převádění rozhodnutí na co nejnižší úroveň.
Je samozřejmé, že jakákoliv změna/reforma musí proběhnout v „reálném čase“, nelze o ní jen hovořit. Jaká je tedy Vaše představa o časovém horizontu a metodách nutných k provedení nezbytných změn?
O rychlosti prosazení nutných změn především rozhodne volební výsledek. Za současné situace si nemyslím, že odpůrci Lisabonské smlouvy budou mít v EP většinu. Mohou však dosáhnout blokační minority a vývoj může po několika letech nabrat zcela nový směr, pokud budou na národních úrovních vyhrávat volby euroskeptici a nikoliv eurofilové.
Může se samozřejmě stát, že se z celé řady důvodů nepodaří žádoucích změn dosáhnout. Jaký další postup budete v toto případě prosazovat? Máte nějaký „plán B“?
Existují jen dvě možnosti dalšího vývoje: buď se EU změní a odstraní demokratický deficit, kterým se momentálně vyznačuje, nebo se rozpadne. V tom druhém případě budu na straně těch, kteří budou prosazovat klidný a řízený rozpad Unie.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
Bohužel, platí jedna historická zákonitost – náprava chyb trvá mnohem déle než „výroba“ chybných rozhodnutí. Rozhodující pro naši budoucnost bude, zda česká politická reprezentace bude mít dost odvahy a vytrvalosti k nalezení východiska ze současné krize.