Řada norem a opatření již přijatých na úrovni EU (např. zbrańová směrnice, povinná výbava aut, podíl obnovitelných zdrojů a mnoho dalších) budí u občanů oprávněný odpor, který se obrací proti celé EU. Pokládáte za žádoucí a možné tyto a další již existující směrnice upravit či zrušit?
Za žádoucí a nanejvýš nutné derogaci (nebo úpravu) těchto norem sekundárního evropského práva zcela jistě pokládám. Jiná je situace ohledně pravděpodobnosti realizace těchto kroků. Musela by konat zejména Evropská komise, jako jediný subjekt disponující legislativní iniciativou v rámci struktury orgánů EU. Tzn., že její složení resp. obsazení jednotlivých jejích portfolií by muselo být politicky prakticky opačné než je dnes. A o nominaci komisařů rozhodují primárně vlády členských států…Nejzazší, ale legitimní, možností (když nepočítám Czexit) je – v rámci ČR – normy tohoto typu neimplementovat či ignorovat, bránit se jim u Soudního dvora EU (s rizikem finančních sankcí…)-
Jaké kroky budete prosazovat, aby podobně sporná opatření, nemající u občanů ČR odpovídající podporu, již nemohla vzniknout, a aby celkový počet regulací z úrovně EU byl výrazně omezen?
Na úrovni EP je jedinou možností hlasovat proti normám tohoto typu -ačkoli, bohužel, ani odmítnutí normy plénem EP nemusí znamenat její úplný konec…Zabránit samotnému vzniku obdobných norem by bylo teoreticky možné snad jedině kontrolou nad postem předsedy EK, anebo, což je běh na delší trať, ale jediným správným směrem, změnou základních smluv a struktury orgánů EU, v tomto případě rozšířením legislativní iniciativy např. na poslance EP (příp. Radu EP, popř. národní parlamenty) – anebo odebráním legislativní iniciativy EK resp. úplným zrušením EK.
Vzhledem k vysokému počtu rozhodnutí přijímaných na úrovni EU, pokládáte za vhodné převést řadu rozhovacích pravomocí zpět na úroveň národních států, tedy blíže k občanům? Pokud ano, tak v jakém rozsahu a v jakých oblastech?
Jednoznačně ano, toto je alfa a omega dnešní doby v rámci české zahraniční, evropské, ale i domácí politiky. Postoj SPD je návrat podoby integrace před vznik EU, tj. před Maasrichtskou smlouvu a současnou podobu společných a sdílených politik EU. To by znamenalo „centrální“ rozhodování pouze v oblastech celní unie resp. jednotného vnitřního trhu. V ničem jiném.
Je samozřejmé, že jakákoliv změna/reforma musí proběhnout v „reálném čase“, nelze o ní jen hovořit. Jaká je tedy Vaše představa o časovém horizontu a metodách nutných k provedení nezbytných změn?
Toť otázka. Z našeho (i mého osobního) pohledu je je 5 minut po dvanácté. Tzn. začít jednat okamžitě, v horizontu max. následujícího 5 letého volebního období EP. Přičemž je jasné, že rozhodující úlohu v tomto procesu hrají národní státy a národní vlády, o zásadních změnách by rozhodovala Evropská rada jednomyslně. Což zároveň znamená, že provedení uvedených reforem je velmi málo pravděpodobné – a že dřív nebo později budeme jako ČR postaveni před otázku, zda v EU zůstat či raději odejít.
Může se samozřejmě stát, že se z celé řady důvodů nepodaří žádoucích změn dosáhnout. Jaký další postup budete v toto případě prosazovat? Máte nějaký „plán B“?
Pak by mělo následovat celostátní referendum o setrvání ČR v EU – buď dle zákona o obecném referendu (pokud bude v té době účinný a pokud bude obsahovat možnost hlasovat o členství v mezinárodních organizacích, což považujeme za nezbytné) anebo dle ad hoc zákona (stejně jako se hlasovalo o našem vstupu do EU). V krajním případě nic nebrání ani tomu, aby o odchodu ČR z EU hlasoval Parlament.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
Vážení přátelé, moc děkuji za možnost oslovit Vás prostřednictvím Vaší ankety. Vážím si Vaší práce a Vašich aktivit. Občanské svobody a občanská a politická práva považuji za stěžejní hodnoty naší společnosti a civilizace a jejich obranu za prvořadou povinnost českých politiků. Ačkoli jsem svým zaměřením spíše sociální konzervativec, nikoli klasický (ekonomický) liberál, budu vždy ve svém politickém životě principy těchto svobod a práv v konkrétních případech hájit.