Doplňovací volby do senátu 2019 – Martin Hrubčík

Děkuji za Váš dopis i zájem.

Dubnové senátní volby jsou specifické v tom, že v nich volíme senátora pouze na jeden rok a navíc jde o hledání  náhrady za senátorku, která byla ztělesněním boje za práva dětí, týraných osob a seniorů. Zuzana Baudyšová kandidovala za ANO, společně jsme připravovali program její budoucí práce a společně sledovali jeho naplňování.
Mým úkolem v Senátu, pokud budu zvolen, bude proto primárně dokončit její rozpracované projekty. Celá naše strana to vnímá jako hold její práci, akcentaci důležitosti témat, kterými se zabývala, i výraz odpovědnosti vůči občanům.
Přesto bych rád alespoň krátce zareagoval na otázky, zaslané jménem členů a příznivců Národní asociace obrany občanských svobod a práv.

Našim cílem je ochrana a udržení především negativních práv a svobod, tedy těch, které chrání občana před občasnou zvůlí státu a poskytují mu možnost svobody volby. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?

Domnívám se, že ochrana práv občana před „občasnou zvůlí státu“ by měla být důležitou součástí práce každého politika bez výjimky. Moje letitá zkušenost v oblasti bezpečnostních agend mne k tématům ochrany práv a bezpečnosti našich občanů poutá dvojnásob. Myslím, že není důležitějších povinností státu než je obrana a ochrana obyvatel a území a v tomto názoru mě utvrzuje i samotná historie vzniku státních útvarů, která jejich existenci odůvodňuje až do dnešních dnů. Důležitým pojmem je v tomto ohledu suverenita, jako jeden z obecně uznávaných znaků státu, které si jistě dotkneme i v dalších bodech dotazů, které jsou předmětem Vašeho dopisu.

Jednou z těchto svobod je i právo občana na držení zbraně, samozřejmě po splnění  všech (a v naší zemivelice přísných) zákonných podmínek. Toto právo má být omezeno směrnicí  “Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS EU”, schválenou přes odpor drtivé většiny našich europoslanců a proti názoru naší politické  representace. Jaký postup pokládáte v této situaci za vhodný a jaký byste v případě svého zvolení v senátu prosazoval? Jaký je, v této souvislosti, Váš názor na vtělení práva držet zbraň přímo do ústavy ČR?

Domnívám se, že pravidla pro držení zbraní jsou v českém právním systému kodifikována poměrně přiléhavě, kdy se samozřejmě můžeme bavit o účelnějším nastavení jednotlivých parametrů, ale rozhodně nejsem příznivcem revolučních řešení. Česká republika, jakožto suverénní stát v rámci středoevropského kulturního prostoru, má jistě možnost uvažovat o mnohých změnách, ale tyto změny by měly vycházet ze společnosti samé a v duchu ius naturale, přirozeného práva, musejí být obecně chápány jako správné. Jen takové změny mohou získat reálnou legitimitu. To platí obzvláště pro případy volání po změnách Ústavy, které možné jsou, ale je s nimi potřeba opravdu šetřit, protože mějme prosím na paměti, že Ústava je takříkajíc nejvyšší zákon našeho státu. V tomto ohledu v současné chvíli nemám pocit, že by volání po změně Ústavy znělo v takové síle, aby k němu nyní bylo nutno přistoupit, ale mohu se mýlit a jsem otevřen všem racionálním argumentům.

V současné době je občan, hájící své obydlí, ve značné nevýhodě proti osobám, které nezákonně vniknou do jeho domova či jiné zajištěné nemovitosti. Současná legislativa klade zákona dbalému občanovi povinnost neustále zvažovat, zda je jeho obrana „přiměřená“ a dbát na to, aby při obraně svého života a majetku – a to i uvnitř vlastní nemovitosti – někomu jakýmkoliv způsobem „nepřiměřeně“ neublížil, přičemž to není on, kdo situaci vyvolal a na rozdíl od pachatele neměl příležitost se na tuto situaci připravit. Naše Asociace proto navrhuje, po vzoru řady zemí úpravu právní ho řád u o tzv. „castle doctrine“. Tedy ustanovení, podle kterého se občan může bez obav bránit proti lidem, kteří do jeho bytu či domu vniknou násilím či překonají technickou překážku.  (více na www.naoosp.cz/petice). Jaký je Váš názor na tuto problematiku?

Váš text v tomto bodě mi je velmi povědomý. Setkávám se s podobnými se své praxi velmi často, kdy je jednou z mnoha variací postesknutí na téma vymahatelnosti práva a předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Tam je totiž těžiště Vašeho textu. Obávám se totiž, že pouhá změna zákonných pravidel povede jen ke změně skupiny osob, které se budou cítit dotčeni státní nespravedlností, což myslím by nebylo zcela korektní a odpovídající úsilí, které by do změny nastavení pravidel muselo být dáno. Snad jen doplním, že když hovořím o jiné skupině dotčených, tak rozhodně nemluvím o pachatelích trestných činů. Dobrá zpráva je, že situace na jednotlivých soudech se pomalu mění a jistě tomu pomáhá i poměrně důsledná práce ombudsmana. Jestli je kam hledět s nadějí, tak to pak je rozhodně směrem k transformaci českého soudnictví.

Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?

Aktuálně je dle mých informací v rozpracování větší počet tisků, které České republice mohou přinést reálná pozitiva od ekonomických témat, přes bezpečnostní až po témata sociální, která byla stěžejní pro paní senátorku Zuzanu Baudyšovou, a která jsem připraven v rámci své senátní práce dořešit. Musím však upozornit i na tématiku mediální či mediálně bezpečnostní, která jsou v současnosti aktuálnější než kdykoliv předtím. Určité mezinárodně politické napětí, které je již i řadovému občanovi patrné s sebou přináší nové hrozby, ale i možnosti politiky sekuritizace, která vzhledem ke skutečnosti, že veřejnost získává informace o společensky závažných hrozbách zejména na základě mediálních obsahů může ve svém důsledku vést k omezení negativních práv a svobod, tedy, jak jste sám uvedl ve Vašem iniciačním textu, těch, které chrání občana před zvůlí státu a poskytují mu možnost svobody volby. Takovým snahám jsem připraven jako senátor bránit, protože svobodu jednotlivce chápu jako základní lidské právo, a také základní princip demokratického systému.