Našim cílem je ochrana a udržení především negativních práv a svobod, tedy těch, které chrání občana před občasnou zvůlí státu a poskytují mu možnost svobody volby. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
V dnešní době je bohužel mnohé postaveno v naší společnosti na hlavu. Místo abychom chránili ona negativní práva a svobody, stále více je z nich pod záminkou jakéhosi „dobra“ ukrajováno. Měli bychom si uvědomit, že každý to své „dobro“ vidí jinak a jinde. Pokud bych to měl vyjádřit nějakým heslem bylo by to „svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého“. Prostě něco v tom smyslu jako se v klasickém liberalismu (nikoli v tom novém levicovém!) vyjadřuje souslovím „Laissez faire“, ale místo ekonomiky aplikovaném na společenské otázky.
Na místo ochrany jednotlivce se však stále více objevují jakási „nároková“ práva ve smyslu, že každý má právo na to mít se dobře, ať už se o to sám poctivou prací přičiní, či nikoliv. Obsah tohoto „práva“ je cíleně zatemňován, redukován a rozmělňován. Naplnění je odsouváno do budoucna, a v zájmu této „budoucnosti“ jsou plíživě „utahovány šrouby“.
Jednou z těchto svobod je i právo občana na držení zbraně, samozřejmě po splnění všech (a v naší zemivelice přísných) zákonných podmínek. Toto právo má být omezeno směrnicí “Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS EU”, schválenou přes odpor drtivé většiny našich europoslanců a proti názoru naší politické representace. Jaký postup pokládáte v této situaci za vhodný a jaký byste v případě svého zvolení v senátu prosazoval? Jaký je, v této souvislosti, Váš názor na vtělení práva držet zbraň přímo do ústavy ČR?
V České republice je systém držení zbraní nastaven správně. Jak věková hranice, tak trestní bezúhonnost, tak i zkouška složená z bezpečné manipulace a testu je nastavena tak, že mezi těmi, kdo palnou zbraň chtějí a těmi, kdo ji nakonec získají, vytváří to pravé síto.
Můj názor je tedy takový, že pokud bych byl zvolen, tak bych pro aplikaci zmíněné směrnice do našeho právního řádu ruku rozhodně nezvedl, a to ani pod pohrůžkou sankce. Osobně si myslím, že tato směrnice jde daleko za mantinely Lisabonské smlouvy a o věcech spojených s národní bezpečností si musí státy rozhodovat samy.
Ptáte-li se na ukotvení práva na nošení zbraně do naší ústavy, tak byť se jako konzervativní člověk bráním „ad hoc“ změnám tohoto základního dokumentu, pro tuto změnu bych ruku zvedl. I když by poté asi následovala velká právní bitva o interpretaci „nadřazenosti mezinárodního práva nad Ústavou ČR“.
V současné době je občan, hájící své obydlí, ve značné nevýhodě proti osobám, které nezákonně vniknou do jeho domova či jiné zajištěné nemovitosti. Současná legislativa klade zákona dbalému občanovi povinnost neustále zvažovat, zda je jeho obrana „přiměřená“ a dbát na to, aby při obraně svého života a majetku – a to i uvnitř vlastní nemovitosti – někomu jakýmkoliv způsobem „nepřiměřeně“ neublížil, přičemž to není on, kdo situaci vyvolal a na rozdíl od pachatele neměl příležitost se na tuto situaci připravit. Naše Asociace proto navrhuje, po vzoru řady zemí úpravu právní ho řád u o tzv. „castle doctrine“. Tedy ustanovení, podle kterého se občan může bez obav bránit proti lidem, kteří do jeho bytu či domu vniknou násilím či překonají technickou překážku. (více na www.naoosp.cz/petice). Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Nový občanský zákoník je postaven tak, že má chránit toho „údajně“ slabšího (nájemníka proti majiteli – pronajímateli, zaměstnance proti zaměstnavateli apod.). Bohužel trestní zákoník takto nastaven není, tam je mnohdy více chráněn pachatel. Je to dáno legislativou chránící dokonce jeho identitu před zveřejněním, nebo v případě přísného a často neobjektivního posuzování přiměřenosti obrany obětí trestných činů. „Castle doctrine“ by z naší republiky neudělala divoký západ, jak často tvrdí kritici (odpůrci), neboť se jedná pouze o ochranu života, zdraví a majetku v případě vniknutí pachatelů do nemovitosti. Samozřejmě, že ďábel je vždy skryt v detailu, ale pokud bude zákon kvalitně napsán, tak narovná nevýhodné postavení oběti proti útočníkovi a takovýto zákon bych podpořil.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
Jsem opravdu rád, že vaše Asociace existuje a je aktivní. V mnoha ohledech mi „mluvíte z duše“ a dovedu si živě představit možnou vaši budoucí spolupráci se stejně naladěným senátorem…
Ale tam je ještě dlouhá cesta. Rozhodně nechci nic „zakřiknout“, tak jsem v posuzování svých šancí opatrný a spíše nedůvěřivý, tak jak jsem byl při všech komunálních volbách, v nichž jsem kandidoval.
Přeji vám všem pevné zdraví, pevné nervy (zápolení se státním molochem a byrokracií to vyžaduje) a samozřejmě hodně úspěšných výsledků.