Našim cílem je ochrana a udržení především negativních práv a svobod, tedy těch, které chrání občana před občasnou zvůlí státu a poskytují mu možnost svobody volby. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Skutečná svoboda v mém pojetí znamená i opravdovou svobodu jednotlivce a svobodu jeho volby. Vidím to ale i tak, že ruku v ruce s tím musí kráčet odpovědnost za vlastní činy a tolerance k vyjádřením svobody, zejména slova a názorů, jiných. Role státu je servisní a veškerým svým konáním by měl svobodu jednotlivce umožňovat a podporovat. Dominantní pak vnímám roli státu zejména v oblasti ochrany vlastních občanů před libovolným nebezpečím a obrany země před napadením odkudkoliv. Názor, že občané mohou svou svobodnou vůli projevit jen při volbách je pro mne nepřijatelný. Svobodný občan má právo mít nejen vlastní názor na reálnou domácí, či zahraniční politiku, ale má mít možnost s tímto názorem dostat daleko větší prostor v médiích veřejné služby. Takový občan také musí mít právo se ozvat vždy, je-li jeho svoboda volby ohrožována. Pokud mi voliči dají znovu mandát, budu v Senátu, tak jako doposud, právě toto prosazovat.
Jednou z těchto svobod je i právo občana na držení zbraně, samozřejmě po splnění všech (a v naší zemivelice přísných) zákonných podmínek. Toto právo má být omezeno směrnicí “Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS EU”, schválenou přes odpor drtivé většiny našich europoslanců a proti názoru naší politické representace. Jaký postup pokládáte v této situaci za vhodný a jaký byste v případě svého zvolení v senátu prosazoval? Jaký je, v této souvislosti, Váš názor na vtělení práva držet zbraň přímo do ústavy ČR?
Vaše otázka vlastně souvisí se skutečnou svobodou jednotlivce. Svobodou a odpovědností. Ta odpovědnost v případě držení a používání zbraně je velmi důležitá a naše předpisy o to dbají rozhodně pečlivě. Patřím mezi zákonodárce, byť implementací citované směrnice EU se budou přímo zabývat mí kolegové z dolní komory Parlamentu, a můj názor je takový, že ve Sněmovně by sice mohli začít směrnici projednávat, nicméně by to jednání mohli záhy přerušit. Nechat takzvaně zamrznout, odsunout na zapomenutou kolej. A už ji ani nehledat! Důvod je k tomu pádný. Soudní dvůr EU svůj verdikt nad námi podanou žalobou na neplatnost neblahé směrnice ještě nevynesl. Příčí se pak logice projednávat, natož schvalovat něco, s čím bytostně nesouhlasíme! Se změnou Ústavy to je obtížné. Nicméně pokud by se podařilo do ní vtělit právo občana držet zbraň, problém bych s tím neměla. Ostatně každý, kdo jen trochu citlivěji vnímá dění kolem sebe vidí, že současný svět není rozhodně stále bezpečnějším. Spíše naopak.
V současné době je občan, hájící své obydlí, ve značné nevýhodě proti osobám, které nezákonně vniknou do jeho domova či jiné zajištěné nemovitosti. Současná legislativa klade zákona dbalému občanovi povinnost neustále zvažovat, zda je jeho obrana „přiměřená“ a dbát na to, aby při obraně svého života a majetku – a to i uvnitř vlastní nemovitosti – někomu jakýmkoliv způsobem „nepřiměřeně“ neublížil, přičemž to není on, kdo situaci vyvolal a na rozdíl od pachatele neměl příležitost se na tuto situaci připravit. Naše Asociace proto navrhuje, po vzoru řady zemí úpravu právní ho řád u o tzv. „castle doctrine“. Tedy ustanovení, podle kterého se občan může bez obav bránit proti lidem, kteří do jeho bytu či domu vniknou násilím či překonají technickou překážku. (více na www.naoosp.cz/petice). Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Problém přiměřené obrany životů, zdraví a majetku napadenými občany podle mého sice dnešní judikatura řeší, ale její praktická interpretace skutečně jakoby spíše nahrávala útočníkům než jejich obětem. Navíc není tato interpretace jednotná, což ještě více vzbuzuje zmatek a obavy se útoku postavit. Podle mého nazrála doba, kdy by na toto téma proběhla fundovaná debata odborníků a to i za účasti právních specialistů z hnutí a asociací, jaká je třeba právě ta vaše. Dnes často používanou argumentaci, že občan má přenechat možnost reakce výhradně bezpečnostním složkám, nesdílím. Rozhodně souhlasím s tím, že pokud někdo násilím nebo neoprávněně vnikne do mého domova a ohrožuje tím mne nebo moji rodinu, může se bránit všemi prostředky, protože na zásah bezpečnostních složek může být pozdě. Nemohu souhlasit s tím, že každý držitel zbraně je bezhlavě pálící desperát z Dalekého Západu. Co vnímám jako podstatné je, že dnešní doba, plná teroristických útoků, které přicházejí zcela nečekaně, ukazuje zcela jednoznačně, že pokud by měl šanci útočícího teroristu zastavit ozbrojený a k použití zbraně vycvičený občan, zabránit by se dalo zřejmě větším obětem takového útoku.
Co dalšího byste rád členům a příznivcům naší Asociace sdělil?
Podporuji uskupení lidí, kteří touží veřejně prezentovat svoje pohledy na každodenní dění a nebojí se na obranu svých práv ozvat. Vnímám rovněž, že u nás roste počet lidí, co cítí, že jsou jim různými institucemi kousek po kousku ukrajovány občanská práva a svoboda a jsou svazováni dalšími směrnicemi a nařízeními, často směřujícími proti jejich zájmům. Nelíbí se jim to a smířit se s tím nechtějí! Také proto si postojů i práce členů vaší Asociace velice vážím a oceňuji ji. Zároveň bych vaše členy ráda poprosila, aby mi v případě mého znovuzvolení pomohli prosadit znovuzavedení nějaké moderní a dnešku odpovídající formy branné výchovy mládeže. Považuji to totiž za nanejvýš důležité. Nerada bych, aby neměl, či občan neuměl bránit naši zemi, kdyby to bylo potřeba. Mimochodem si to uvědomili i v nedalekém Švédsku, kde znovu zavádějí povinný vojenský výcvik pro mladé muže, ale i dívky. Také nad tím bychom se měli společně zamyslet.