Drancování státu bez ohledu na bezpečnostní a další dopady

Již celou řadu měsíců probíhají na vládní úrovni jednání o dalším zářezu do majetku státu a nyní ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček publikoval naprosto bezprecedentní záměr vlády odprodat strategické zásoby kovů ze státních hmotných rezerv.

To, že je potřeba některé komodity ze státních hmotných rezerv občas odprodat a obnovit je samozřejmé. Všichni se ale asi shodneme, že kovy to nebudou. A při představě, že se nejedná o obnovu, ale o skutečný prodej bez náhrady, je legitimní otázkou, k čemu mají být tyto peníze využity, kdo může mít zájem na transakci a komu transakce prospěje.

Plánované využití na částečné zalepení vydrancovaného rozpočtu je to nejhorší možné využití. Stát nejprve rozhazuje plnými hrstmi, aniž by věděl kde na to vzít. Hlavně když si zajistí podporu voličů, kterým dal to co jiným sebral. A vůbec nezáleží na tom, jaké to bude mít dopady na jiné oblasti hospodářství či bezpečnost státu.

A o bezpečnost státu a občanů v případě státních hmotných rezerv jde. Jsou totiž určeny pro řešení krizových situací jako jsou přírodní katastrofy, výpadky infrastruktury jako je přerušení dodávek plynu nebo ropy, epidemie, válka a další. Ve všech takových situacích musí mít stát rezervy, které může okamžitě použít, aby zajistil svým občanům dostatečnou ochranu před nejhoršími dopady těchto událostí. Olovo a cín, které jsou ve státních hmotných rezervách uloženy, mají sloužit armádě ČR v případě válečného či podobného ohrožení státu jako zdroj na výrobu munice. Likvidace těchto kovů tedy znamená přímé ohrožení bezpečnosti státu a jeho občanů. V době, kdy se bezpečnostní situace v okolních zemích zhoršuje a vlády proti tomu nic nedělají, je snaha o likvidaci těchto strategicky důležitých surovin značně podezřelá. Mají snad politici pocit, že se nemůže nic stát a že tyto kovy již nikdy nebudemne potřebovat?

Nejsme soběstační již v celé řadě oblastí potravinami a zemědělstvím počínaje a někteří dokonce tvrdí, že soběstačnost je přežitek protože máme volný pohyb zboží. To je ale stejný nesmysl jako tvrdit, že je k ničemu mít studnu, protože máme vodovod. Ale co v případě, že infrastruktura selže, dojde ke kontaminaci vody ve vodárně nebo dojde k jiné poruše? Pak může být najednou vlastní studna jediná možnost jak mít vodu k dispozici. Tedy za předpokladu, že všichni si budou myslet, že mít k dispozici cisterny a auta, která je dopraví na místo jsou zbytečná protože přece všude máme vodovody.

Stejně tak si lidé šetří na na horší časy. Přitom tu máme banky, které přeci rády půjčí, když budete potřebovat. Ale půjčí vám na důchod? Nepůjčí. A důchodový věk přijde. U důchodu lze predikovat kdy celkem přesně, u přírodních katastrof, válečných konfliktů, sociálních nepokojů a podobných událostí daleko hůře. Ale s téměř stoprocentní jistotou můžeme říci, že přijdou. Jen nevíme kdy. Ale přijdou. A na to musí být stát připraven a proto musí držet státní hmotné rezervy. Včetně kovů zajišťujících zdroje pro fungování armády a dalších ozbrojených složek v případě nemožnosti získávat střelivo a munici běžnou cestou.

Potřebuje vláda opravdu tak zoufale vylepšovat rozpočet prodejem státních hmotných rezerv a snižováním finančních zdrojů pro jejich udržování v potřebné výši? Je vládě jedno, že ohrozí bezpečnost státu výměnou za opticky vylepšený rozpočet a dárečky pro své potenciální voliče? Je vládě jedno, že se zbaví soběstačnosti v oblasti zajištění bezpečnosti? Je vládě jedno, že závislost ozbrojených složek na jiných státech z ČR udělá loutku, která bude muset skákat jak ostatní pískají? To jsme si již párkrát zažili. A nemusíme to zažívat znovu. Alespoň já o to opravdu nestojím a věřím, že ani vy.

Jak se říká těm, co pracují proti bezpečnosti vlastního státu a jeho občanů pane Havlíčku?

P. Cink