V rámci svého neustálého páchání dobra chce Evropská komise po vysavačích pro změnu zakázat užívání olověných střel a rybářských závažíček.
Za tím to účelem byla v chodu „veřejná konzultace“, která měla být ukončena 21.12. 2017 a stala se podle plánu podkladem pro přípravu nové legislativy. Výsledek konzultace nebyl žádným překvapením…. závěry těchto konzultací jsou vždy v souladu s přání komise.
Takže skutečnost, že nedávno Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) navrhla právě na základě této konzultace Evropské komisi prosadit tento zákaz, není vůbec překvapující.
Evropská komise tímto způsobem zcela nepokrytě kromě rybářů míří především na myslivce a střelce, kterých se to dotkne jak technicky, tak i finančně, protože náhrada olověných broků a střel je velice problematická.
Pro výrobu střel je totiž olovo pro svou měrnou hmotnost a plasticitu nejvhodnějším materiálem. Pro lov se nahrazují olověné broky většinou ocelí, která však zdaleka nemá tak výhodné balistické vlastnosti jako olovo, a tím má daleko nižší ranivost, až na hranici humanity lovu. Nejvhodnější náhrada za olověné broky s poměrně lepšími balistickými vlastnostmi než ocelové broky, jsou broky ze zinku. Jejich nejvýraznější nevýhodou je však cena, která je až trojnásobná oproti nábojům s olověnou náplní.
V případě střel je situace ještě horší.
Ani rybáři „nedopadnou“ nejlépe. Zinek je pro ryby ještě více toxický, měď zase škodí bezobratlým živočichům a wolfram je příliš drahý.
Vlastně nejvhodnější náhradou za olovo se mohou jevit ochuzený uran nebo zlato….
V každém případě, tímto komise „zruší“ i možnost odlévání vlastních střel pro přebíjení, protože odlévat doma wolfram či zinek nebude příliš schůdné.
Přitom, pokud jde o toxicitu olova, jsou toxické především jeho rozpustné sloučeniny, které se ve střelách ovšem nevyskytují.
I pokud bychom připustili, že při lovu kachen může docházet ke kontaminaci mokřadů, naprosto nesmyslná je snaha o zákazu používání olověných střel na střelnicích, odkud nemá olovo kam „utéci“ a naopak dochází k jeho žádoucí recyklaci.
Olovo se navíc v přírodě nerozkládá, jen se pokryje tenkou vrstvou oxidů.
Ostatně v podstatě netknuté olověné střely se stále nalézají v místech starých bojišť… třeba u Slavkova.
Prostě, sečteno a podtrženo – další bruselské „dobro“, které pod záminkou ochrany životního prostředí omezuje svobodu volby a výrazně zdražuje, případně zcela likviduje běžné aktivity občanů.
A ještě něco – nevím zda jsou si „regulátoři“ vědomi toho, že by prosazením tohoto skvělého nápadu minimálně částečně „zrušili“ i vlastní armády.
Je čím dál tím víc jasné, že možnost ustavičného páchání dobra je zapotřebí bruselským úředníkům výrazně omezit. Jinak nás uregulují k smrti.
T. Vaněk