Proč obrana práv a svobod? A jakých?

(…vidíte to také tak?)

RNDr. Mgr. Tomáš Vaněk, CSc., předseda NAOOSP

 

Často se nás lidé ptají, proč se chceme zabývat tak zprofanovanými věcmi jako jsou svobody a práva občanů.

O těch přece mluví každý a množství těchto práv a svobod přece vytrvale roste….

Bohužel, není tomu tak a ve skutečnosti práv a svobod občanů, tedy těch opravdových, stále ubývá.

Pro vysvětlení, proč tomu tak je musíme začít pojetím svobod (a práv). Ta se obvykle dělí na negativní a pozitivní.

Negativní jsou ta, která byla a jsou základem původního (klasického) liberalismu.

Znamená svobodu od vnějšího nátlaku – v podstatě ukládá státu povinnost nezasahovat do života a práv občana.

Pozitivní svoboda (a práva), která je typická pro současné Evropské pojetí liberalismu je svobodou (a právy) „k“ – tedy svobodou k realizaci svých vlastních životních cílů a zájmů, na které má občan dle názoru státu „nárok“.

Zatímco pojetí negativní svobody odpovídá povinností ostatních nezasahovat, pojetí pozitivní svobody odpovídá povinnosti státu (tedy všech občanů za své peníze) tuto pozitivní svobodu alespoň v nějaké míře zajišťovat každému členu společnosti.

Jako výsledek vzniká masívní přerozdělování (tedy zajišťování zdrojů státem), omezování osobní (negativní) svobody všech občanů a samozřejmě zásahy do tržního procesu.

Mizí i to, co Hayek i Mises ve svých pracích předpokládají jako nezbytnost – jasná, tvrdá a pro všechny stejně platná pravidla, jejichž překročení se trestá.

Jádrem jejich přístupu byla spravedlnost pravidel, nikoli spekulace o spravedlnosti výsledku.

Dosáhl-li někdo úspěchu či bohatství podvodem, zasluhuje trest. Nedošlo-li však k podvodu či násilí, pak (klasičtí) liberálové trvají na svých „zlatých“ pravidlech chránících život a vlastnictví – tj. žádné speciální daně pro bohaté; žádné povinné návody, koho zaměstnávat (např. ženy), a koho nikoli (např. cizince); žádné kvóty na počty žen ve vedení firem, nýbrž ochrana soukromého vlastnictví.

Vlastně jeden z nejčistších příkladů negativních svobod a práv je druhý dodatek ústavy USA. Tento dodatek (ač to u nás kde kdo tvrdí něco jiného) nikomu nedává právo držet zbraně. Dodatek “jen” říká, že držení zbraní je přirozené právo občana a zakazuje zákonodárci a vládě toto právo narušovat. Účelem dodatku není chránit stát, ale chránit jeho občany před státem. A měli bychom se hluboce poklonit “otcům zakladatelům” kteří toto riziko již tenkrát chápali.

Jaká ze současného stavu plynou rizika? A co chceme změnit?

Ekonomická

Masívní přerozdělování (spojené s odpovídajícím zdaněním) podvazuje ekonomiku, likviduje trh iniciativu jednotlivce – tedy to, na čem stojí (či spíše stály) základy našeho blahobytu.

V současné době přerozděluje stát v ČR více než 42% HDP. A den “daňové svobody”, který je dnes v červnu, byl v roce 1930 12. února.

Prostě stát a státy EU prosazují řízené hospodářství, státní řízení ekonomiky a s tím spojené regulace téměř všeho “ve prospěch všech”.

Pro svobodu jednotlivce

Pokud takto politicky vynucujeme „vyrovnání příležitostí“ a „rovnost výsledku“, útočíme na samotnou podstatu společenského systému, který nám dal moderní civilizaci. Vždy se tak totiž děje na úkor svobody volby občana, práva a svobody zaměstnavatele vybrat si své zaměstnance, na úkor smluvní svobody, na úkor naší jistoty, že nám domácí či evropští politici nezkonfiskují naše výdělky či majetky (jak se již ostatně stalo na Kypru).

Navíc nelze přehlížet, že většina regulací „ve prospěch občanů“ nejen omezuje svobodu volby jedince, ale i jeho majetek. Většina regulací totiž vyžaduje přímé či nepřímé platby za něco, co by občan na základě svého svobodného rozhodnutí většinou neplatil (obnovitelné zdroje, energetické štítky budov, povinné revize komínů, sběr bioodpadu… další příklady si čtenář najde nepochybně sám). A současnou snahu o regulaci zbraní snad není třeba připomínat….

Rizika pro bezpečnost vnitřní a vnější

Díky „relativizaci“ pravdy a podpoře minorit se dostáváme do situace, že některé skupiny občanů porušují bez reakce státu platná pravidla a zákony. Dochází k porušování rovnosti před zákonem, zásadního předpokladu fungujícího státu. Státní moc to přehlíží, díky kombinaci pohodlnosti a neschopnosti tyto problémy řešit.

Důsledky vidíme okolo sebe – zákony reálně neplatí v některých částech měst, a to nejen u nás – stačí navštívít některé čtvrti Paříže. Po občanech je státem vyžadována tolerance k menšinám, náboženstvím a minoritám, které tolerantní nejsou a toleranci si vykládají jako slabost.

Britský filozof rakouského původu Carl Popper to řekl jasně:

Rozšíříme-li neomezenou toleranci i na ty netolerantní, nejsme-li připraveni bránit tolerantní společnost před útokem netolerantních, ti tolerantní budou zničeni a tolerance s nimi. Proto si musíme na záchranu tolerance vyhradit právo netolerovat netolerantnost„.

To platí ve stejné míře pro bezpečnost vnější. Zatímco řada muslimů je ochotna pro svou pravdu bojovat a pokládat život (ISIL), země EU díky relativizaci pravdy „bojují“ jen za svoji pohodlnost a plná břicha a masívně podporují své vlastní nepřátele.

Z tohoto hlediska je zajímavé, že přestože byl v roce 1930 den daňové svobody 12. 2., armáda měla prostředky a byla dobře vyzbrojena. Dnes je den daňové svobody v červnu a nejsme schopni plnit své závazky vůči NATO.

Pokud tohle všechno nechceme, pojďme to společně změnit.